Recenze

Pseudopokrok 2, chromy srac

Pseudopokrok 2, chromy srac

Zucastnil jsem se promitani filmu z androidu na projektor. Nastesti jen jako pozorovatel.

Novy tablet (porizeny na podzim 2017) by mohl umet prehravat i filmy na projektor. K tomu sklouzi zarizeni Chromecast. Bylo tedy zakoupeno. Ma pouze HDMI vystup, zatimco projektor ma jen VGA vstup, ale redukce z HDMI na VGA se poridit da. Redukce fungovala perfektne s notebookem jako zdrojem HDMI signalu. Ale ten chromy srac nesel nijak nastavit, aby po HDMI poslal rozliseni, ktere projektor zvladne.

Podle tohoto dokumentu: https://support.google.com/chromecast/answer/6398952?hl=en odstranili moznost prepnout rozliseni a chromecast si ho nastavi sam. Skoda jen, ze pritom zcela ignoruje EDID/DDC, ktere posila pripojene zobrazovaci zarizeni.

Protoze mnou navrzena moznost pousteni mplayeru z prikazove radky Linuxu nebyla vyhodnocena jako akceptovatelna, byl za dalsi asi tri tisice zakoupen moderni LED projektor s HDMI vstupem. Coz o to, projektor je vskutku moderni. Je hranaty, bezi na nem Android (ktery tam nikdo nepotrebuje – to je take moderni pristup), krytka na cocku nejde nasadit, kdyz je “zaostreno” (vylevneni je tak moderni), a s tim zaostrenim to take neni zrovna slavne (bud je obrz rozmazany dole, nebo nahore). Skutecny majstrstyk ovsem zvladl vyrobce pouzitim jedineho senzoru dalkoveho ovladani a jeho umistenim dozadu, takze dodane dalkove ovladani je vhodne akorat na to, aby se o nej opiralo mlade rajce v kvetinaci. 5W LED osvetleni presviti projektor tak, ze na platne neni temer nic videt, ale to je snad spise featura, nez bug.

Rozhodovani mezi prikazovou radkou a trochu rozmazanym obrazem je samozrejme subjektivni zalezitost, takze se pojdme podivat na chovani zarizeni pri pouzivani.

Video se obcas seka jako v mplayeru s -hardframedrop na Pentiu PRO 233. Necekal jsem, ze po letech zase neco takoveho uvidim.

Pripojeni tabletu k chromemu sraci se nekdy povede napoprve, nekdy napotreti a nekdy az po restartu.

Pokud je video na google drive, nesmi zarizeni za zadnou cenu usnout, jinak zmizi titulky. Reseni je zabiti a znovuspusteni celeho google drive. To dela z vylucovaci pauzy behem videa pomerne komplikovanou zalezitost, behem ktere musi nekdo pravidelne drazdit pristroj, aby neusnul. Pokud se video kopiruje pres scp, tak prozmenu nesmi zarizeni usnout behem scp, jinak se spojeni prerusi. Behem scp samozrejme nejde delat jineho, ackoliv multitasking umel Linuxovy kernel (na kterem android bezi) uz v roce 1992.

Zastaveni a znovuspusteni videa ve VLC pro android je loterie – clovek nikdy nevi, jestli se video nevrati na zacatek. V zasade je lepsi nechat ho bezet a pak se zkusit vratit zpet. Ovsem seekovani ve videu take nepatri k nejprakticteji implementovanym funkcim.

Nekdy se take po ukonceni VLC a jeho shozeni na plochu cely system zasekne a jedinou moznosti je restart.

V zasade to cele ma jen tri vyhody: neni treba pouzit klavesnici, od zarizeni nevede kabel k projektoru (ale zase vede kabel do zasuvky, protoze by baterka patrne navydrzela delsi film) a to, co je na projektoru, je i na displayi tabletu, takze je mozne dat varit vodu na caj a sledovat pri tom film.

Odpoved na otazku, zda vyhody prevazuji nad nevyhodami je samozrejme zcela subjektivni, ale u me pozorovani chovani tohoto zarizeni vyvolalo vzpominky na jednu epizodu Southparku. Tam se pan Garrison snazil vyresit nepohodlnost letecke dopravy.

Posted by zelenohlav in Elektronika, Recenze, 0 comments
Pokrok 1: Kindle

Pokrok 1: Kindle

Po opadnuti radosti z utopeni Androida jsem zacal uvazovat, na cem si budu cist elektronicke knihy.

Technicka vyhoda e-inku je, ze nepotrebuje napajeni k tomu, aby na nem byl vykresleny obraz a da se cist i na slunicku, coz u podsvicenych LCD displayu prakticky nejde. Nebyl jsem zrovna nadsen z idey vyhozeni dalsich penez do kanalu za dalsi kram, ktery me bude jenom prudit, takze jsem se zeptal kamarada, ktery ma stary kindle s klavesnici a ten si ho chvalil.

Po chvili googleni jsem narazil na to, ze se tenhle starsi Kindle da rootnout, da se na nem otevrit terminal, pristupovat k siti a dokonce i pustit VNC. Takze jsem ho koupil. Rootnul jsem ho bez problemu hned prvni den (pravda – vsechny k tomu potrebne veci jsem mel nastahovane dopredu), terminal a VNC chodily take. Akorat se mi nejak nepodarilo rozchodit klavesove zkratky poustejici ten terminal – parkrat se mi ho povedlo spustit, parkrat ne. Od te doby jsem nemel cas zkoumat konfiguraci.

O spolehlivosti pouzivani aplikaci jako je VNC a terminal nemuzu timpadem rici nic, krome toho, ze chodily napoprve.

Originalni SW a HW zarizeni proste funguje. Dela to, co se od nej ocekava. Zni to banalne, ale pokud si prectete muj prispevek o Androidu, zjistite, ze to neni samozrejmost.

Ctecka ukazuje pdf i txt (to txt jsem asi nezkousel s diakritikou), da se ovladat i v tlustych rukavicich, ovladani je prehledne, v dokumentech jde hledat, browser v ramci moznosti HW neco ukazuje (zkusil jsem ho jenom parkrat – preci jen ovladani neni z principu uplne prakticke), da se pripojit k wifi a dokonce to umi i prehravat hudbu (ale nejde si vybirat pisnicku, zacne prehravat od zacatku, jako autoradio s USB konektorem na flash). Na jedno nabiti vydrzi s vypnutou wifi asi mesic. Se ctenim zadne problemy nejsou, jen vyjimecne v nekterych pdf z neznamych duvodu neni videt uplny spodek (2-3 radky) jedne, nebo dvou stranek z cele knihy. Asi to souvisi se skalovanim na display, nastava to nekdy kdyz je zkracena posledni strana kapitoly.

Myslim, ze se jedna o Kindle 3 (vypada stejne, jako na ilustacnim obrazku), ale oznaceni na pristroji nikde neni – tuhle formu kretenismu se asi naucili od Nokie.

Nevyhody:

  • Browserem nejde stahnout pdf, ani txt po wifi. Zarizeni tvrdi, ze to proste nejde. Zjevne schvalnost vyrobce. Po kabelu to neni problem.
  • Nejde zvetsit text ani za cenu otoceni, nebo nutnosti scrollovani. Nejde ani otocit text o 90 stupnu. Na druhou stranu velikost a rozliseni displaye jsou dostatecne, takze me to netrapi.
  • Nerozchodil jsem klavesove zkratky na pousteni dohackovany aplikaci vecpanych dovnitr po rootu. Ale snazil jsem se jenom jeden vecer i s rootnutim.
  • Nabijeni mikroUSB konektorem. Ale puvodni kabel zatim drzi, neni treba nabijet porad. MiniUSB by bylo vyrazne rozumnejsi, ale kurvitko uz je dneska standard.
  • Neni to otevrene. Pritom to je zarizeni, do ktereho by bylo prakticke dodelat aplikace tretich stran – treba vedeckou kalkulacku, poznamky synchronizovatelne s pocitacem nebo mailoveho klienta.
  • Na klavesnici nejsou specialni znaky. Ale jdou vybrat a zadat, coz je vyrazne lepsi, nez na Androidu. Zkusenosti s ovladanim terminalu ale moc nemam, protoze se mi ho zatim povedlo pustit jen pres ssh pres usb kabel.
  • A taky to samozrejme nema seriovy port, voltmetr a 38 dalsich featur, ktere by vyuzil jeden clovek ze sta tisic :-).

UPDATE: zda se, ze seriovy port by na kindlu 3 k nalezeni byl: popis. K baterce by melo vest I2C (vlakno se tyka jine verze kindlu).

Posted by zelenohlav in Recenze, 2 comments

Pseudopokrok 1: android

Vzdy jsem chtel mit maly pocitac do kapsy, na kterem bych si mohl neco precist, kdyz se nudim nekde ve fronte. Neco napsat, nebo naprogramovat, kdyz me to napadne. Neco spocitat, kdyz to potrebuji. Kouknout na web, pripojit se na server, snadno odzalohovat data na velky pocitac, pripojit tiskarnu, flashku, scanner, nebo co je zrovna potreba.

Palm vypadal pekne, ale bez klavesnice na nem slo rozumne akorat cist predpripravene texty. Psion vypadal jako malinkaty notebook a dokonce dokazal produkovat normalni text citelny na jinych systemech, kdyz byl clovek ochoten tahat CF karty sem a tam. A pak prisly Androidy. Zrovna se mi nehodilo utracet, takze jsem nebyl zrovna early adopter, ale po nejake dobe mi kamarad nabidnul slusne hodnoceny tablet za temer neprekonatelnou cenu a ja si ho koupil.

Fazi nadseni vystridala pomerne rychle faze zklamani. Melo to USB OTG (takze i USB HOST), ale pripojit sla jenom klavesnice a mys. Podle nekterych informaci na webu mela jit pripojit i USB flash, ale to se mi nikdy nepovedlo. CDMA modem, sitovka, nebo seriak ani nahodou. A aplikace byly takove chujove. Kdyz se jim chtelo fungovat, tak fungovaly pekne. Ale uplne bezne se pri automatickem upgradu aplikace ztratila jeji data. K cemu je dobra aplikace na poznamky, kdyz je ztrati? Na co jsou mapy, ktere se upgradovaly a potrebuji jeste rucne stahnout mapy, coz clovek zjisti kdesi mimo civilizaci a internet, kdyz ty mapy potrebuje.

I na nejhorsi mechanicke qwerty klavesnici se mi psalo vyrazne lepe, nez na nejlepsi virtualni, takze jsem tu vec zanedlouho venoval pritelkyni na hry a dal tahal tezky Asus EEE.

Pak si kamarad nechal z USA poslat Androida s hardwarovou klavesnici a ptal se me, jestli ho nechci taky. Cena byla dobra, ale po zkusenostech jsem vahal. Na klavesnici se psalo dobre, browser browsil, ssh sshovalo, LEDka puvodne urcena k fotaku fungovala jako svitilna a po chvili prace s nozem a stabilizovanym zdrojem, jsme pripojili i USB flashku. Tak jsem do toho sel.

Problem byl, ze fazi nadseni opet velmi rychle vystridala faze zklamani.

Na klavesnici se psalo dobre, ale chybely ji znaky []{}`~<>\| a klavesy ctrl a alt. Znaky i klavesy sly dodefinovat v konfiguracnich souborech. Jenomze caps lock predefinovany na ctrl fungoval jenom nekde a nekde ne. Dodefinovane znaky nefungovaly krome shift-mezera, kam jsem nacpal |. Nesel v tom napsat ani shellovy skript. Text se psat dal, ale zase nebylo, jak ho rozumne dostat do jineho pocitace. Aplikace pro ssh neumela scp a nebezela v terminalu, ale extra.

Terminal se snazil nedostatky klavesnice resit, takze mel ruzne divne zkratky, ktere ale nechodily v ssh (nebo to bylo opacne?), multitasking nefungoval, stacilo si ze ssh odskocit na pet sekund pryc a bylo po spojeni. Zajimave ale je, ze to az do pokusu o navrat do ssh spojeni drzelo a za hodinu a pul uplne vyzralo baterku.

Kopirovani v terminalu bylo spise pro nastvani, protoze se povedlo neco zkopirovat tak na desaty pokus a to jeste nebylo to, co jsem chtel. Opsat to bylo nekolikrat rychleji.

A s dalsimi aplikacemi to vypadalo podobne.

ssh bezne zapominalo klice k serveru. I kdyz byly zakazane automaticke updaty. Navic se musela neustale zadavat passphrase. A aplikace obcas vydrzela pripojena par hodin, ale obcas lehla behem deseti sekund.

Kalkulacky ignorovaly hw klavesnici, takze se s nimi bylo nutne smrdlat na displayi. K tomu nezvladaly zadani vyrazu a jeho vyhodnoceni az kdyz je zadany, takze jsem casteji pocital v terminalu v bashi (a ten je jenom celociselny).

Aplikaci pro scp jsem nerozchodil ani jednu.

Spuborovy system navrhoval magor, na to abych dokazal najit home a nektera dalsi mista, jsem si nakonec udelal symlinky.

Aplikace pro editaci databazi (ktera byla nutna pro rozchozeni tetherignu, ktery Verizon zakazal i kdyz to zarizeni vubec nebylo v siti Verizonu) si nahodne buhviproc brala rootovska prava. Zabezpeceni vubec vypadalo jako na Windows 95, stejna jako pouzitelnost aplikaci.

V browseru slo napsat jenom mala pismena.

Prohlizec pdf pri otoceni orientace displaye s prevdepodobnosti asi 30% skocil kamsi do haje. Po zakazani otaceni se neotacelo nic … krome prohlizece pdf, ktery to ignoroval. Takze cteni vyzahovalo opatrne drzeni zarizeni ve vhodne poloze. V pripade, ze jsem potreboval volnou ruku, bylo potreba nejdriv shodit aplikaci a teprve pak zaklapnout klavesnici a schovat to do kapsy. Druha aplikace si zase nikdy nepamatovala, jaky soubor byl otevreny a muselo se k nemu doklikat (ale v nem uz stranku vedela). Kdyz uz se clovek misto cteni stresoval, aby si pamatoval stranku, tak na ni stejne musel doscrollovat rucne, coz bylo obcas i na pet minut. Jako u blbejch.

Aplikace bezne vyzadovaly nesmyslna opravneni (pristup k probihajicicm hovorum, GPS a kamere u aplikace na poznamky a podobne), pripadne mely nastaveni, ktere vyzadovalo zmacknout tlacitko “done” umistene mimo display, ke kteremu bylo nutne se doscrollovat – pote, co na clovek prisel na to, proc se nastaveni neuklada.

Do toho hromada buzerace. Pri tetheringu se neda pracovat s wifi, takze jediny zpusob, jak dostat data z notebooka do telefonu byl propojit se pres GSM na internet, zapnout tethering a pomalinku nahrat data na vzdaleny server. Pak zrusit tethering a pomalinku pres GSM ta data stahnout zpet. SIP telefonie nechodila pres GSM a to ani pres tethering.

Touchscreen reagoval jenom kdyz mel naladu, ale reboot pomohl (takze softwarovy problem), wifi obcas zapomnel taky. K nabijeni debilni konektor microUSB – za rok a kus jsem oddelal asi 5 kabelu. Za vice, nez deset let pouzivani temer stejne velkeho miniUSB na vsechno (externi disk, DVD palicka, HUB, graficka karta) mi neodesel ani jeden kabel. Typicke kurvitko.

Placene aplikace si muze koupit jenom blazen nechapajici, jak nezabezpecena je platebni karta. V systemu, kde si kazda druha aplikace muze precist cislo platebni karty, nekam ho poslat a ukrast z ni penize samozrejme nejde platit jinak, nez kartou. Zadny paypal, nebo neco podobneho. Pro inspiraci.

Pak jsem ten kram utopil. Vyndat baterku neslo. Pod kryt jsem se dostal asi po desti minutach nozem jen proto, abych nalezl miniaturni torxove sroubky drzici konektor baterky. Jeste asi hodinu pekne hral v kapse. Horet kupodivu nezacal. Pak definitivne chcipl a tim skoncilo me trapeni s androidem. Stockholmsky syndrom je svine, mel jsem ho rozdupat o trictvrte roku driv. Stejne jsem na nem poslednich devet mesicu akorat cetl pdf a psal si kratke poznamky do textoveho souboru ve vi (vim tam samozrejme nebyl). Jestli ma nekdo pocit, ze tohle je pokrok, mel by si dojit za lekarem, nebo vyzkouset operacni system s aplikacemi, ktere funguji, delaji vzdy to same, multitaskuji a neztraceji data. Debian, nebo BSD z konce minuleho tisicileti je proti tomu zazrak pouzitelnosti, novejsi verze ani doporucovat nebudu, abych psychicky mene odolne uzivatele neprivedl k sebeposkozovani.

Abych si na tu vec jenom nestezoval – bylo to male (ale to je odrezek ze zamkove dlazby taky), umelo to svitit (jako LEDka za 30kc s baterkou za padesat), melo to tethering internetu na wifi (ktery blokoval SIP, takze krabicka za sest dolaru z ebaye byla vyrazne uzitecnejsi), na klavesnici se dobre psalo (pokud nebylo potreba ovladat operacni system, nebo programovat) a nakonec jsem nasel i zpusob, jak z toho jednoduse stahnout data. Jedina nevyhoda FTP je, ze si ta data mohl zaroven stahnout kdokoliv v okoli.

Kdyz uvazim, ze by mi stacil notebook Pentium 100MHz se 128MB RAM, 20GB diskem a USB hostem zmenseny ve vsech rozmerech na pulku az tretinu, pripadam si jako idiot, kdyz nemuzu na trhu najit pouzitelne zarizeni. Aspon, ze e-inkove ctecky delaji to, co se od nich chce a delaji to dobre.

Windows phone ani zkouset nebudu, z desktopovych Windows jsem utikal k UNIXum diky stejnemu chovani systemu a aplikaci, na to nemam nervy. iPhone se vyradil z vyberu sam, protoze preci neni mozne chtit na pocitaci psat a poustet vlastni programy ani v BASICu. Nakonec mi nezbyde, nez postavit neco maleho z prumyslove desky, ktera nebude mit suspend to RAM (protoze ho nema zadna).

Posted by zelenohlav in Recenze, 11 comments