Month: November 2017

24
Nov
2017
Pokrok 1: Kindle

Pokrok 1: Kindle

Po opadnuti radosti z utopeni Androida jsem zacal uvazovat, na cem si budu cist elektronicke knihy.

Technicka vyhoda e-inku je, ze nepotrebuje napajeni k tomu, aby na nem byl vykresleny obraz a da se cist i na slunicku, coz u podsvicenych LCD displayu prakticky nejde. Nebyl jsem zrovna nadsen z idey vyhozeni dalsich penez do kanalu za dalsi kram, ktery me bude jenom prudit, takze jsem se zeptal kamarada, ktery ma stary kindle s klavesnici a ten si ho chvalil.

Po chvili googleni jsem narazil na to, ze se tenhle starsi Kindle da rootnout, da se na nem otevrit terminal, pristupovat k siti a dokonce i pustit VNC. Takze jsem ho koupil. Rootnul jsem ho bez problemu hned prvni den (pravda – vsechny k tomu potrebne veci jsem mel nastahovane dopredu), terminal a VNC chodily take. Akorat se mi nejak nepodarilo rozchodit klavesove zkratky poustejici ten terminal – parkrat se mi ho povedlo spustit, parkrat ne. Od te doby jsem nemel cas zkoumat konfiguraci.

O spolehlivosti pouzivani aplikaci jako je VNC a terminal nemuzu timpadem rici nic, krome toho, ze chodily napoprve.

Originalni SW a HW zarizeni proste funguje. Dela to, co se od nej ocekava. Zni to banalne, ale pokud si prectete muj prispevek o Androidu, zjistite, ze to neni samozrejmost.

Ctecka ukazuje pdf i txt (to txt jsem asi nezkousel s diakritikou), da se ovladat i v tlustych rukavicich, ovladani je prehledne, v dokumentech jde hledat, browser v ramci moznosti HW neco ukazuje (zkusil jsem ho jenom parkrat – preci jen ovladani neni z principu uplne prakticke), da se pripojit k wifi a dokonce to umi i prehravat hudbu (ale nejde si vybirat pisnicku, zacne prehravat od zacatku, jako autoradio s USB konektorem na flash). Na jedno nabiti vydrzi s vypnutou wifi asi mesic. Se ctenim zadne problemy nejsou, jen vyjimecne v nekterych pdf z neznamych duvodu neni videt uplny spodek (2-3 radky) jedne, nebo dvou stranek z cele knihy. Asi to souvisi se skalovanim na display, nastava to nekdy kdyz je zkracena posledni strana kapitoly.

Myslim, ze se jedna o Kindle 3 (vypada stejne, jako na ilustacnim obrazku), ale oznaceni na pristroji nikde neni – tuhle formu kretenismu se asi naucili od Nokie.

Nevyhody:

  • Browserem nejde stahnout pdf, ani txt po wifi. Zarizeni tvrdi, ze to proste nejde. Zjevne schvalnost vyrobce. Po kabelu to neni problem.
  • Nejde zvetsit text ani za cenu otoceni, nebo nutnosti scrollovani. Nejde ani otocit text o 90 stupnu. Na druhou stranu velikost a rozliseni displaye jsou dostatecne, takze me to netrapi.
  • Nerozchodil jsem klavesove zkratky na pousteni dohackovany aplikaci vecpanych dovnitr po rootu. Ale snazil jsem se jenom jeden vecer i s rootnutim.
  • Nabijeni mikroUSB konektorem. Ale puvodni kabel zatim drzi, neni treba nabijet porad. MiniUSB by bylo vyrazne rozumnejsi, ale kurvitko uz je dneska standard.
  • Neni to otevrene. Pritom to je zarizeni, do ktereho by bylo prakticke dodelat aplikace tretich stran – treba vedeckou kalkulacku, poznamky synchronizovatelne s pocitacem nebo mailoveho klienta.
  • Na klavesnici nejsou specialni znaky. Ale jdou vybrat a zadat, coz je vyrazne lepsi, nez na Androidu. Zkusenosti s ovladanim terminalu ale moc nemam, protoze se mi ho zatim povedlo pustit jen pres ssh pres usb kabel.
  • A taky to samozrejme nema seriovy port, voltmetr a 38 dalsich featur, ktere by vyuzil jeden clovek ze sta tisic :-).

UPDATE: zda se, ze seriovy port by na kindlu 3 k nalezeni byl: popis. K baterce by melo vest I2C (vlakno se tyka jine verze kindlu).

Posted by zelenohlav in Recenze, 0 comments
24
Nov
2017

Pseudopokrok 1: android

Vzdy jsem chtel mit maly pocitac do kapsy, na kterem bych si mohl neco precist, kdyz se nudim nekde ve fronte. Neco napsat, nebo naprogramovat, kdyz me to napadne. Neco spocitat, kdyz to potrebuji. Kouknout na web, pripojit se na server, snadno odzalohovat data na velky pocitac, pripojit tiskarnu, flashku, scanner, nebo co je zrovna potreba.

Palm vypadal pekne, ale bez klavesnice na nem slo rozumne akorat cist predpripravene texty. Psion vypadal jako malinkaty notebook a dokonce dokazal produkovat normalni text citelny na jinych systemech, kdyz byl clovek ochoten tahat CF karty sem a tam. A pak prisly Androidy. Zrovna se mi nehodilo utracet, takze jsem nebyl zrovna early adopter, ale po nejake dobe mi kamarad nabidnul slusne hodnoceny tablet za temer neprekonatelnou cenu a ja si ho koupil.

Fazi nadseni vystridala pomerne rychle faze zklamani. Melo to USB OTG (takze i USB HOST), ale pripojit sla jenom klavesnice a mys. Podle nekterych informaci na webu mela jit pripojit i USB flash, ale to se mi nikdy nepovedlo. CDMA modem, sitovka, nebo seriak ani nahodou. A aplikace byly takove chujove. Kdyz se jim chtelo fungovat, tak fungovaly pekne. Ale uplne bezne se pri automatickem upgradu aplikace ztratila jeji data. K cemu je dobra aplikace na poznamky, kdyz je ztrati? Na co jsou mapy, ktere se upgradovaly a potrebuji jeste rucne stahnout mapy, coz clovek zjisti kdesi mimo civilizaci a internet, kdyz ty mapy potrebuje.

I na nejhorsi mechanicke qwerty klavesnici se mi psalo vyrazne lepe, nez na nejlepsi virtualni, takze jsem tu vec zanedlouho venoval pritelkyni na hry a dal tahal tezky Asus EEE.

Pak si kamarad nechal z USA poslat Androida s hardwarovou klavesnici a ptal se me, jestli ho nechci taky. Cena byla dobra, ale po zkusenostech jsem vahal. Na klavesnici se psalo dobre, browser browsil, ssh sshovalo, LEDka puvodne urcena k fotaku fungovala jako svitilna a po chvili prace s nozem a stabilizovanym zdrojem, jsme pripojili i USB flashku. Tak jsem do toho sel.

Problem byl, ze fazi nadseni opet velmi rychle vystridala faze zklamani.

Na klavesnici se psalo dobre, ale chybely ji znaky []{}`~<>\| a klavesy ctrl a alt. Znaky i klavesy sly dodefinovat v konfiguracnich souborech. Jenomze caps lock predefinovany na ctrl fungoval jenom nekde a nekde ne. Dodefinovane znaky nefungovaly krome shift-mezera, kam jsem nacpal |. Nesel v tom napsat ani shellovy skript. Text se psat dal, ale zase nebylo, jak ho rozumne dostat do jineho pocitace. Aplikace pro ssh neumela scp a nebezela v terminalu, ale extra.

Terminal se snazil nedostatky klavesnice resit, takze mel ruzne divne zkratky, ktere ale nechodily v ssh (nebo to bylo opacne?), multitasking nefungoval, stacilo si ze ssh odskocit na pet sekund pryc a bylo po spojeni. Zajimave ale je, ze to az do pokusu o navrat do ssh spojeni drzelo a za hodinu a pul uplne vyzralo baterku.

Kopirovani v terminalu bylo spise pro nastvani, protoze se povedlo neco zkopirovat tak na desaty pokus a to jeste nebylo to, co jsem chtel. Opsat to bylo nekolikrat rychleji.

A s dalsimi aplikacemi to vypadalo podobne.

ssh bezne zapominalo klice k serveru. I kdyz byly zakazane automaticke updaty. Navic se musela neustale zadavat passphrase. A aplikace obcas vydrzela pripojena par hodin, ale obcas lehla behem deseti sekund.

Kalkulacky ignorovaly hw klavesnici, takze se s nimi bylo nutne smrdlat na displayi. K tomu nezvladaly zadani vyrazu a jeho vyhodnoceni az kdyz je zadany, takze jsem casteji pocital v terminalu v bashi (a ten je jenom celociselny).

Aplikaci pro scp jsem nerozchodil ani jednu.

Spuborovy system navrhoval magor, na to abych dokazal najit home a nektera dalsi mista, jsem si nakonec udelal symlinky.

Aplikace pro editaci databazi (ktera byla nutna pro rozchozeni tetherignu, ktery Verizon zakazal i kdyz to zarizeni vubec nebylo v siti Verizonu) si nahodne buhviproc brala rootovska prava. Zabezpeceni vubec vypadalo jako na Windows 95, stejna jako pouzitelnost aplikaci.

V browseru slo napsat jenom mala pismena.

Prohlizec pdf pri otoceni orientace displaye s prevdepodobnosti asi 30% skocil kamsi do haje. Po zakazani otaceni se neotacelo nic … krome prohlizece pdf, ktery to ignoroval. Takze cteni vyzahovalo opatrne drzeni zarizeni ve vhodne poloze. V pripade, ze jsem potreboval volnou ruku, bylo potreba nejdriv shodit aplikaci a teprve pak zaklapnout klavesnici a schovat to do kapsy. Druha aplikace si zase nikdy nepamatovala, jaky soubor byl otevreny a muselo se k nemu doklikat (ale v nem uz stranku vedela). Kdyz uz se clovek misto cteni stresoval, aby si pamatoval stranku, tak na ni stejne musel doscrollovat rucne, coz bylo obcas i na pet minut. Jako u blbejch.

Aplikace bezne vyzadovaly nesmyslna opravneni (pristup k probihajicicm hovorum, GPS a kamere u aplikace na poznamky a podobne), pripadne mely nastaveni, ktere vyzadovalo zmacknout tlacitko “done” umistene mimo display, ke kteremu bylo nutne se doscrollovat – pote, co na clovek prisel na to, proc se nastaveni neuklada.

Do toho hromada buzerace. Pri tetheringu se neda pracovat s wifi, takze jediny zpusob, jak dostat data z notebooka do telefonu byl propojit se pres GSM na internet, zapnout tethering a pomalinku nahrat data na vzdaleny server. Pak zrusit tethering a pomalinku pres GSM ta data stahnout zpet. SIP telefonie nechodila pres GSM a to ani pres tethering.

Touchscreen reagoval jenom kdyz mel naladu, ale reboot pomohl (takze softwarovy problem), wifi obcas zapomnel taky. K nabijeni debilni konektor microUSB – za rok a kus jsem oddelal asi 5 kabelu. Za vice, nez deset let pouzivani temer stejne velkeho miniUSB na vsechno (externi disk, DVD palicka, HUB, graficka karta) mi neodesel ani jeden kabel. Typicke kurvitko.

Placene aplikace si muze koupit jenom blazen nechapajici, jak nezabezpecena je platebni karta. V systemu, kde si kazda druha aplikace muze precist cislo platebni karty, nekam ho poslat a ukrast z ni penize samozrejme nejde platit jinak, nez kartou. Zadny paypal, nebo neco podobneho. Pro inspiraci.

Pak jsem ten kram utopil. Vyndat baterku neslo. Pod kryt jsem se dostal asi po desti minutach nozem jen proto, abych nalezl miniaturni torxove sroubky drzici konektor baterky. Jeste asi hodinu pekne hral v kapse. Horet kupodivu nezacal. Pak definitivne chcipl a tim skoncilo me trapeni s androidem. Stockholmsky syndrom je svine, mel jsem ho rozdupat o trictvrte roku driv. Stejne jsem na nem poslednich devet mesicu akorat cetl pdf a psal si kratke poznamky do textoveho souboru ve vi (vim tam samozrejme nebyl). Jestli ma nekdo pocit, ze tohle je pokrok, mel by si dojit za lekarem, nebo vyzkouset operacni system s aplikacemi, ktere funguji, delaji vzdy to same, multitaskuji a neztraceji data. Debian, nebo BSD z konce minuleho tisicileti je proti tomu zazrak pouzitelnosti, novejsi verze ani doporucovat nebudu, abych psychicky mene odolne uzivatele neprivedl k sebeposkozovani.

Abych si na tu vec jenom nestezoval – bylo to male (ale to je odrezek ze zamkove dlazby taky), umelo to svitit (jako LEDka za 30kc s baterkou za padesat), melo to tethering internetu na wifi (ktery blokoval SIP, takze krabicka za sest dolaru z ebaye byla vyrazne uzitecnejsi), na klavesnici se dobre psalo (pokud nebylo potreba ovladat operacni system, nebo programovat) a nakonec jsem nasel i zpusob, jak z toho jednoduse stahnout data. Jedina nevyhoda FTP je, ze si ta data mohl zaroven stahnout kdokoliv v okoli.

Kdyz uvazim, ze by mi stacil notebook Pentium 100MHz se 128MB RAM, 20GB diskem a USB hostem zmenseny ve vsech rozmerech na pulku az tretinu, pripadam si jako idiot, kdyz nemuzu na trhu najit pouzitelne zarizeni. Aspon, ze e-inkove ctecky delaji to, co se od nich chce a delaji to dobre.

Windows phone ani zkouset nebudu, z desktopovych Windows jsem utikal k UNIXum diky stejnemu chovani systemu a aplikaci, na to nemam nervy. iPhone se vyradil z vyberu sam, protoze preci neni mozne chtit na pocitaci psat a poustet vlastni programy ani v BASICu. Nakonec mi nezbyde, nez postavit neco maleho z prumyslove desky, ktera nebude mit suspend to RAM (protoze ho nema zadna).

Posted by zelenohlav in Recenze, 7 comments
23
Nov
2017

S kuryrem jak u blbejch

Kuryrni sluzby se snazi konkurovat Ceske Poste. To nevypada jako prilis slozity ukol, kdyz uvazime, ze posta zustava v dobe, kdy Wattuv rozteznik byla horka novinka v regulaci otacek parnich stroju. Ale zjevne s tim maji nejaky problem. Pro koho ty sluzby vlastne jsou?

Kdyz jsem si objednaval zbozi kuryrem do prace, psal jsem ke kazde objednavce od kdy tam budu. Nikdy nebyli schopni prijet, kdyz jsem tam byl. Nastesti to vzdy nekdo z kolegu prebral. Dostatecne pozde prijeli jen jednou – tesne pred Vanoci nekdy okolo jedenacte vecer. Do systemu napsali, ze jsem prevzeti odmitl, prestoze jsou tou dobou byl asi 150 kilometru daleko a velmi by me prekvapilo, kdyby tam dokazali kohokoliv potkat.

Ne, pro bezne zamestnance tyhle sluzby zjevne nejsou. Ale pro OSVC a dalsi pracujici z domova by to fungovat mohlo, ne?

Teoreticky ano. Prakticky to je trosku komplikovanejsi. Nejdriv se prepravni sluzba rozhodne, ze nikam nepojede, pokud po telefonu neoveri, ze ma prijet. Tak zavola nekdy v osm rano, kdyz spim. Logicky to nikdo nezvedne, takze genius z prepravni sluzby usoudi, ze nejlepsi modus operandi je zkusit to druhy, treti a ctvrty den vzdy ve stejny cas. Pak jsem zrusil telefon, coz situaci o neco zjednodusilo. O tom sem taky nekdy napisu, jak se operator rozhodl, ze zacne navic chtit pausal za vec, ktera ve vice, nez devadesati procentech pripadu slouzila k tomu, aby me mohl vzbudit nejaky telefonni spammer.

Po zruseni telefonu a zmene adresy doruceni to probiha v lepsim pripade asi takto: Prepravni sluzba dostane adresu s doplnujici informaci, ze na miste nekdo bude a ulice X jeste nema v google mapach jmeno a je soubezna s ulici Y. Ulice X uz je minimalne deset let stara, ale to asi neni dost. Mam overeno, ze ulice Y je v google mapach i v navigacich, takze to neni problem. Nepritomnost telefonniho cisla v adrese typicky zajisti, ze nakonec po par dnech zkusi prijet. Pripadne se ozvou eshopu, ktery zbozi posila, ten mi posle mail a v odpovedi zopakuji adresu s doplnujicimi to, co uz jsem jednou posilal a pak zkusi prijet.

To je docela pouzitelne, pokud se cloveku nepodari narazit na kreativniho kuryra.

V lepsim pripade kuryr nedokaze zaklepat a tak vhodi do schranky listek. Vyplnovat ho je zrejme zbytecne, takze pokud je na ceste vice balicku, zacina detektivni prace.

Ovsem za vrcholne zazitky s kuryry nemohou kuryrni sluzby, ale odesilatele.

Napsal jsem firme adresu: ulice X, PSC, obec A s obvyklou zpravou pro prepravni sluzbu. Policko telefon nelze nechat prazdne, takze tam pisu 123456789. Firma trva na tom, ze nezbytne nutne potrebuje nejaky telefon. Dostava cislo na pritelkyni, ktera ma telefon, ktery dopoledne nezvoni a nekolikrat tydne je i zapnuty. Za par dni se ji shodou nahod dovola prepravni sluzba, ze je v ulici Y (tedy te soubezne), ale v obci B. To by nemusel byt zas az takovy problem, je to sem necele dva kilometry, ale pry to nejde. Pak mi prichazi mail, ze mam na webu DPD opravit adresu a po rozkliknuti linku se nestacim divit.

Odesilatel zjevne nebyl funkcne gramotny, takze jako adresu napsal ulice “A, B cislo popisne”. Do kolonky cislo popisne radeji nic a v policku obec je nedaleka obec B, kterou jsem nikde neuvadel. Ulice a cislo opravit jdou, ale obec ne, takze pisu vysvetlivku do jine kolonky a doufam.

Ctyri dny se nic nedeje. Pisu odesilateli, ze by mozna pomohlo dat kuryrni sluzbe spravnou adresu.

Dalsi den dorazi kuryr, tentokrat uz se spravnou adresou. Chapu, ze tahle firma ten telefon fakt potrebuje predat kuryrni sluzbe, aby mela alespon nejakou sanci na doruceni zbozi. Ale jeste efektivnejsi by bylo dat jejich zamestnancum skoleni: “Zaklady opisovani adresy zakaznika” a “Funkcni gramotnost pro zacatecniky”.

Jina firma zase trva na zaslani kuryrem, ale neni schopna zajistit dodani v dobu, kdy muzu byt na miste. Ale depo PPL je po ceste, takze se domlouvame na zaslani do depa, kde si objemne zbozi vyzvednu. Pak se ozvou, ze to musi poslat jedine DHL (tusim), takze zjistuji, kde maji Depo. Pri ceste to neni, ale da se. Davam jim adresu depa s upozornenim, ze to je depo, jak jsme se domlouvali. Za par dni vola zoufaly kuryr PPL, ze ktereho postupne dostanu, ze je pred depem DHL a ceka na me. Ti idioti to poslali PPL na depo DHL. Navrhuji, at s tim flakne do depa PPL, ktere mam stejne pri ceste, ale to pry nejde, protoze zbozi je na dobirku. Projevuji jistou uroven nepochopeni a dozvidam se, ze je od PPL Sprint, coz je asi zjevna jina firma, nez PPL, takze nemuze nechat dobirku na depu PPL. Nakonec jsme se nastesti dohodli, ze to po par dnech privezl vecer (kdyz uz jsem nebyl v praci) primo na misto.

Pomyslnou zlatou medaili na mem zebricku kretenu ma ovsem jeden obchodak z firmy, ktera nam driv tiskla tricka pro Chapadla.cz. Spoluprace s tiskari fungovala moc pekne, dokud nam nevymenili obchodaka, ktery s nami jednal. Chteli jsme pred Vanoci vytisknout tricka. Nektera uz byla slibena a potrebovali jsme je druhy den. Asi hodinu pote, co jsem sel spat, se dozvidam, ze nas shani kuryr nekde v Usti nad Labem. Ve meste, ve kterem jsme nikdy nebyli. Na miste, ke kteremu jsme se nikdy nepriblizili na vzdalenost, kterou tramp s basou piv ujde za den, natoz abychom tam meli nejakou byvalou adresu.

Nasedam po hodine spanku do auta a vyrazim pro tricka. Pak se na nekolik pokusu nahanim po neznamem meste s kuryrem, ktery se mezi tim snazi delat svou praci. Pak prozmenu musim po tom vsem do prace ja. Bajecna zkusenost. Nakonec nam dali docela akceptovatelnou slevu, takze jsme u nich tiskli dal, jenom jsme si davali pozor, abychom meli par dni rezervu pro pripad, ze to na prvni pokus poslou kamsi do rekta. Clovek by cekal, ze obchodak, ktery svou neschopnosti pravidelne generuje slevu pro udrzeni zakaznika, bude docela rychle nahrazen. Po par letech jsme uz rovnou do objednavky psali, kolik budeme chtit za zaslani na jinou adresu, nez je uvedena, za nezabaleni tricek (ktere bylo zaplaceno) a za dalsi “drobne” odchylky od objednavky.

Pak si clovek nema pripadat jako magor.

Posted by zelenohlav in Ze zivota, 0 comments
23
Nov
2017
Kopírování nezabíjí jogurt

Kopírování nezabíjí jogurt

Kopírování jogurtu je legální a frugální. Potřebujete živý jogurt, plnotučné mléko (stačí obyčejný UHT krabicák) a teplo. Jak na to?

  1. Do hrníčku si odliju trochu (cca 25 – 50 ml) mléka, přidám vrchovatou lžíci zdrojového jogurtu a promíchám, aby v tom nebyly hrudky.
  2. Naliju to do hrnce a přidám všechno mléko (dělám dvoulitrové várky v třílitrovém hrnci).
  3. Zahřívám na sporáku za občasného míchání na cílovou teplotu 42 – 45°C. Nemělo by to dosáhnout vyšších hodnot, pokud nevaříme polévku laktobacilačku. Můžete zahřát i méně (brebery jsou spokojené kdekoli mezi 30 – 45°C), ale vyšší teploty urychlí jogurtodárný proces.
  4. Hrnec zabalím do ručníku a dám do tepla. Optimálních výsledků jsem dosáhla po cca 10h při cca 30°C, ale rozmezí dobrých časů a teplot je docela široké.
  5. Profit! Mám hrnec plně nakonfigurovaného, i když celkem řídkého jogurtu. V téhle fázi je skvělý na zpracování do jogurtových nápojů, zmrzlin nebo třeba do indických receptů.

Vychytávka pro fajnšmekry – konverze na luxusní hustý jogurt

Připravím si hodně vysokou mísu, do ní umístím velký cedník a do cedníku rozložím filtrační plátno (používám vyvařenou bavlněnou utěrku). Do utěrky naleju jogurt tak, aby nevytékal nikde přes okraj. Pak vezmu všechny rohy a kraje utěrky a zagumičkuju je do culíku nad jogurtem. Cílem tohohle cvičení je zajistit, že sáknoucí syrovátka nebude během filtrace odkapávat kolem mísy. Mísu s cedníkem, utěrkou a jogurtem umísítím na noc do ledničky. Ráno mám v utěrce koncentrovaný tučný hyperjogurt a v míse syrovátku.

lžíce

Syrovátka. Kam s ní?

Syrovátka z jogurtu je fantastická do pečení. Obsahuje kromě vody hlavně laktózu. V průmyslových pekárnách používají sušenou syrovátku jako aditivum, které zlepšuje vlastnosti těsta. Já ji používám místo vody do chleba i místo mléka do sladkých těst, kde pak třeba přidám lžíci oleje nebo másla navíc, pokud chci zachovat podíl tuku. Mám ji vždycky pár dní v PETce v lednici a co nepadne do pečení a vaření, to vyleju, když je na cestě čerstvá várka jogurtu.

Smoothies a jogurtové nápoje. Pokud vám chutná Actimel, vězte, že to není nic jiného, než trocha jogurtu a hodně syrovátky. Pokud syrovátku nevyrábíte pravidelně, určitě se dá zmrazit v kostkách a přidat ji do smoothie, když ho zrovna mixujete.

Experimentátoři můžou syrovátku s živým laktobacilem použít k nastartování mléčné fermentace v kysaném zelí, kimchi a tak podobně.

syrovátka

Krmení pro kulturisty je taky ze syrovátky.

Poznámka o vstupních materiálech

Můj oblíbený zdrojový jogurt je Choceňský smetanový, ale určitě budou fungovat i jiné značky. Jeden kelímek mi vyjde na 2 – 3 várky, když je dělám docela rychle za sebou, než otevřený jogurt odejde někam, kam ho nechci následovat. Jednou jsem zkoušela namnožit jogurt z toho svého vyrobeného, ale přišlo mi, že to už bylo o něco slabší než první várka. Udržet kmen laktobacilů v dobré kondici zjevně není brnkačka.

Mléko používám UHT plnotučné. UHT pro jeho dlouhodobou skladovatelnost, plnotučné proto, že je z něj lepší jogurt. Jogurt z polotučného se taky dá. Zkoušela jsem i mix polotučné UHT mléko + přidaná smetana a taky to šlo, ale s 3.5% mlékem je to prostě nejjednodušší.

Poznámka o teplotách a časech

Je *kritické* fermentovat jogurt v dostatečně teplém prostředí. Když podceníte teplotu, budete mít sopel. My na to máme elektrickou hřející podložku domácí výroby.

S časem se to má tak, že čím delší doba fermentace, tím je jogurt hustší a kyselejší. Je to věc osobní preference. Nejkratší rozumná doba v mém scénáři bývá cca 8h. Může se stát, že málo probreberovaný jogurt je tak řídký, že ho při filtraci půlka proteče ven se syrovátkou. Co se týče dlouhého kysání, jednou jsem ho zapomněla na podložce asi 18h a dal se, ale preferuju zlatou střední cestu.

Hodně úspěchů na vaší cestě k jogurtovému osvícení!

Posted by růžovohlav in Foodhacking, 0 comments
15
Nov
2017

Superkondenzatory

Superkondenzatory s balancerem.

Tady na videu nastaruje auto ze superkondenzatoru. To mne inspirovalo, ale jake superkondenzatory koupit? Daji se sehnat za stovku stejne jaku za dva tisice. Tak jsem zkusil ty nejlevnejsi 500F supercapy, co dokazi.

Nechtelo se mi nechtelo vymyslet balancer, ktery je nutny kvuli tomu, ze napeti na kondenzatoru nesmi presahnout 2.7V (podle typu se muze mirne lisit). Takze tam je desticka s sesti 120F supercapy a balancery. Pro 12-14V je potreba sest kusu v serii.

Z 3A zdroje se to nabiji nekolik minut. Bezny zdroj bez proudoveho omezeni by shorel, nebo by bylo nutne nabijet treba pres seriove zapojenou zarovku. Diky spatnemu navrhu balanceru napeti velmi rychle klesa (navic na kazdem kondenzatoru jinak rychle), takze za nekolik minut poklesne asi ke 12V a pak se pokles zpomaluje. Jeste po dvou dnech tam bylo 8.5V. Autozarovka vydrzi na tuhle kondenzatorovu baterii svitit prekvapive dlouho.

Nabity blok kondenzatoru jsem pripojil skutecnymi startovacimi kabely, otocil hlickem, cvaknul elektromagnet, starter vyjel do zaberu a tim cela sranda skoncila. Cekal jsem, ze nenastartuju, ale necekal jsem, ze to ten motor neprotoci ani jednou. Patrne budou nutne vyrazne lepsi superkondenzatory.

Jakou by to melo vyhodu? Olovena baterka za par let odejde. Supercapy by mely mit vyrazne vyssi zivotnost. Navic olovenou baterku nenabijete v pouzitelnem case dynamem na klicku, supercapy ano (bude to tak 10-20 minut prace, ale odjedete).

Jedna vec k zamysleni – maximalni nabijeci napeti oloveneho 12V akumulatoru 14.4V znamena, ze ma maximalne 2.4V na clanek. To je mene, nez 2.7V, ktere snese superkondenzator. Tech potrebujete sest, stejne jako je clanku ve 12V olovene baterce (ne skutecne jeden neusetrite, protoze 5*2.7V=13.5V a auta dobiji na 13.8-14.0V). Pokud by se povedlo vytahnout z baterky napeti mezi clanky (na starych zalitych v asfaltu to bylo jednoduche), tak muzete zapojit superkondenzatory zcela bez balanceru. A vysledna kombinace vydrzi vyrazne dele, nez samotna autobaterka.

Pro 6V automobily, budou samozrejme stacit tri superkondenzatory, ale asi budou potreba vetsi, protoze je vetsi odber proudu.

A co s 620Faradovou baterii superkondenzatoru, ktera nenastartuje auto? Asi skonci v tomhle serveru na vykryti kratkych vypadku napajeni.

Posted by zelenohlav in Elektronika, 3 comments
14
Nov
2017

Novinka: celoplastikove startovaci kabely!

Zacina zima, pro jistotu si koupim si startovaci kabely a pokud se mi v aute vybije baterka, tak snad nekoho ukecam, aby mi pomohl nastartovat. A navic mam jeste stovku baterku, co vyhazoval kamarad, ze uz mu nenastartuje jeho trilitrovy diesel, ta se mi sice nevejde pod haubnu, ale muzu ji nabit a dat do kufru. Kdyztak ji pripojim na kabely a nemusim ani nikoho shanet. A kdyz ji navic zapojim v aute na 12 voltu, tak se bude za jizdy i nabijet a nebudu ji muset tahat domu.

Tak nejak muze vypadat genialni napad cloveka, ktery treba i vi neco o elektrice, ale netusi, jaky scheissdreck se dneska bezne prodava.

Takze si to rozebereme. Pokud si koupite startovaci kabely, dostanete opravdu, ale opravdu tluste hadice. Tlustostenne plastove hadice, ktere maji uprostred tenky praminek medi. Nejsou uplne celoplastove, jak jsem napsal v titulku. Nejake 4mm^2 medi tam jsou. To je vhodny prurez tak na konstrukci prodluzovacky ke svarecce, ale bohuzel na tu stranu, co se dava do zasuvky a ne na tu, kde tece svareci proud.

Zde muzete takove kabely videt. Udelal jsem z nich kabely k nabijecce a jejich medene jadro je asi tak tluste, jako ten modry a bily drat, co vedou k banankum. Koupeno na benzince nekdy pred deseti lety.

Kabely z benzinky

Jak muze takovy podvod fungovat? Jednoduse. V navodu se pise, ze mate druheho nahodneho ridice ukecat, aby spojil svou baterku s vasi a stal tam s vami jako idiot nejmene ctvrt hodiny, nechal svoje auto zrat palivo na volnobeh a pak mate zkusit nastartovat. Pokud je vase baterka hodne vybita, ale ne uplne v haji, tak ma vyrazne mensi napeti, nez baterka nabijejiciho auta, takze dostane par amper a to ji trosku ozivi na to, aby byla nejaka sance na nastartovani. Jestli ovsem najdete nekoho, kdo tam s vami bude stat v mrazu ctvrt hodiny, zatimco uz davno ma byt nekde jinde. S baterkou v haji, nebo uplne bez baterky, se bud nestane nic, nebo kabely shori. Doslova. Medeny vodic se rozzhavi do zluta a prepali, za vyvinu velkeho mnozstvi dymu z plastove izolace.

To jsem takovy idiot, ze jsem si nevsiml, co kupuji? Nastesti ne. Na techto smesnych kabelech byly medene svorky/kleste na baterku, ktere neumim ziskat levneji, nez z techto kabelu.

Reseni je jednoduche – pouzit svorky ze smesnych kabelu a dat k nim poradne kabely. Treba 35mm^2, tedy kabely s temer 10x vetsim prurezem. Pocitejte ovsem s tim, ze pokud jsou svorky prevazne plastove jen s malymi kousky medi, bude se na ne blbe letovat.

Svorky z benzinky a medene kabely

Videt to na nich moc neni, co? To je proto, ze maji izolaci tlustou necely milimetr a ne sest milimetru. Taky uz neco zazily. Mimo jine i jeden tvrdy zkrat, kdy se trosku natavily (zkratoval se spatny starter). Zelenozluta izolacka na nich je proto, ze plastove krytky z klesti padaly.

Pri letovani nestaci 100W pistolova pajka, ani 75W klempirska odporova pajka. Je potreba pajene misto predehrat. Pouzil jsem pynovou pajku bez hrotu (s horakem), ale muzete pouzit jakykoliv horak, treba i na sporaku. Nebo plotynku elektrickeho sporaku. Bacha, kalafuna hori.

Detail pajeneho spoje

Pajeno dvakrat. Po tvrdem zkratu kleste prehorely, protoze jsou z jen asi 1mm tlusteho medeneho plechu, po sletovani funguji dale.

Tyhle kabely pripojite k autu, ktere sotva rozsviti obrysova svetla, na jejich druhy konec date samotnou nabitou baterku (nebo nenastartovane auto), otocite klickem a nastartujete na prvni pokus. Bez baterky nastartujete take, ale pokud mate novejsi auto, nez Trabanta, nebo Wartburga, tak napetove spicky zpusobene pomalosti regulace alternatoru mohou pri jizde bez baterky odpalit nejakou elektroniku. Tedy v tom Trabantu taky, ale domu dojedete a nahradni radio (pokud neco takoveho vubec provozujete) sezenete v zastavarne za stovku, mozna i s kusem palubni desky a stopami pervitinu. S odpalenou ridici jednotkou dnesniho auta moc daleko nedojedete a za jeji vymenu date mnohem vic, nez za celeho Trabanta i s jeho generalkou.

Jeste par technickych informaci.

Proc se baterka v kufru nenabije?

Protoze je pripojena dlouhymi tenkymi draty (treba 4 metry a 2.5 mm^2) k baterce se stejnym napetim. Takze ubytek napeti na odporu tech dratu zpusobi, ze se baterka v kufru zacne trochu nabijet az v dobe, kdy hlavni baterka v aute bude uplne nabita. Potrebujete-li nabijet druhou baterku o stejnem napeti, nejlepsi reseni je menic.

Proc se baterka v mrazu vybije?

Ona se nevybije, ale poklesne jeji vyuzitelna kapacita, takze jakoby startujete treba z polovicni baterky. K tomu klade vetsi odpor olej v motoru, nemate-li dry sump (coz maji asi jen zavodni motory), nebo dvoutakta. I olej v prevodovce ztuhne. To je mozne obejit vyslapnutim spojky pri startu. Diskusi o tom, jestli to je pro auto bezpecne, nebo ne, je plny internet. Muzete se zapojit. Argument pro nevyslapavani spojky je, ze se nici spojkove lozisko. Trabant a Wartburg s tim problem nema, u ostatnich znacek nemuzu slouzit.

O tom, jak to funguje za ruznych teplot v akumulatoru si muzete precist treba tady (anglicky): why-car-batteries-perform-poorly-in-cold-weather, hledejte “Temperature-Dependent Properties of a Battery”. Clanek se tyka lithiovych akumulatoru, ale fyzika oloveneho akumulatoru je v tomhle velmi podobna.

A tu stovku baterku do Trabanta i Wartburga s troskou snahy nacpete, jenom neprisroubujete originalnimi uchyty. Testovano na lidech.

Posted by zelenohlav in Elektronika, 0 comments
07
Nov
2017

Nabijecka olovenych baterii, ktera snese odpojeni zdroje

Nabijecka

Mate velkou olovenou baterku (at uz startovaci v aute, nebo gelovku, ze ktere napajite treba vrtacku z minuleho prospevku) a obcas ji potrebujete nabit. Nekdo nabiji prehistorickou nabijeckou, ve ktere je jenom transformator a diody (tezko rict, jak presne dodrzi napeti, zvlast kdyz v zasuvce muze byt 220V stejne jako 241V), nekdo z trafa pres zarovku, nekdo pochybnou nabijeckou za par stovek z nejakeho supermarketu. Vsechny tyhle varianty se musi hlidat. Zapomenete na tom baterku, odjedete na dva dny pryc a vyvari vam vsechen elektrolyt. Nebo ma regulaci napeti, tohle neudela, ale nejaky chytrak ji vytahne ze zasuvky, protoze si chce zapnout vrtacku, nerekne vam o tom a za dva tydny je baterka na vyhozeni.

Tato jednoducha nabijecka resi vsechny zminene problemy a nekolik navic.

Schema

Napajet se da z jakehokoliv zdroje od 14 do 39V, ktery da alespon 50W. Treba ze zdroje od notebooka, ktery stal v roce 1997 80 tisic a v roce 2012 navstivil popelnici, prestoze stale fungoval. Ze solarniho panelu, ze dvou gelovych 12V akumulatoru v serii a podobne. 24V transformator usmerneny gratzem je na hrane – zalezi na napeti v siti a rezerve ve vinuti (typicky se pridava 5%).

Omezuje proud na 3A (kdyz jde hodne do zkratu, tak spise ke 4A, ale to se bud rychle dobije, nebo je baterka stejne na vyhozeni). Pro automobilove baterky (40-100Ah) a notebookove zdroje (50-90W) idealni.

V pripade odpojeni napajeni se nestane nic. Baterka se vybiji necelym 1mA pres odpor zpetne vazby a to prezije pres 5 mesicu (40Ah – v realu ma samovybijeni, takze ji tam nechat radeji jen 2-3 mesice).

Navic to moc nehreje, takze staci maly chladic.

Obvod stabilizuje napeti na 14V, ale podle potreby jde nastavit na jina napeti zmenou odporu 12k8. 13.8V pro ochranu kladne elektrody v akumulatoru. 14.4V pro rychlejsi a uplne nabiti akumulatoru, 7V pro 6V akumulator, 21V, nebo 28V pro 18V a 24V akumulatory (to uz bude typicky potrebovat napajet ze dvou zdroju od notebooku v serii), nebo jakekoliv jine pri pouziti jako laboratorni zdroj.

Mozne upravy:
– vyssi napeti na vstupu – az do 63V pri pouziti LM2576HVT-ADJ, ktery je ale 3x drazsi. Nezapomente na maximalni napeti vstupnich kondenzatoru.
– vyssi proud – moznost pridat FET tu je, do nejakych 20V na vstupu je pomerne jednoducha, ale prijdete o proudove omezeni, takze by bylo nutne pridat i proudove omezeni, coz celkove zkomplikuje obvod 3x az 4x.

Nevyhody:
– oloveny akumulator preferuje pulsujici napeti kvuli sulfataci, tento zdroj dava stejnosmerne. Na obcasne nabiti to nevadi.

Inspirace:
http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/~metan/?page=electronics&spage=lm2576

A rovnou draze ziskana odpoved na ocekavanou otazku:
Nemuzu pouzit neco podobneho za dve stovky z Ciny?
Muzete to zkusit. Ale treba tento zdroj:
DCDC 60V 15A
mel v popisu, ze omezuje maximalni proud, na desce ma veliky SMD odpor 0.01Ω, ktery nemuze byt k nicemu jinemu, nez ke snimani protekajiciho proudu, ale po pripojeni k akumulatoru se z nej zakourilo rychleji, nez bylo mozne zareagovat.

UPOZORNENI:
S trochou stesti nepracujete s nebezpecnym napetim (pokud jste pouzili zdroj od notebooka, nebo z jineho zarizeni), ale zkratovana autobaterka dokaze dat proudy, pri kterych hori draty, sviti sroubovaky a kapicky roztaveneho kovu letaji vzduchem. Zakaz noseni naramku, prstynku a retizku v akumulatorovnach neni zbytecna buzerace.

Posted by zelenohlav in Nezarazene, 0 comments
06
Nov
2017
Zombie akuvrtacka

Zombie akuvrtacka

Co delat s akuvrtackou, kdyz odejdou baterky? Muzete si koupit nove, pokud je ovsem jeste nekdo vyrabi. Muzete rozebrat batterypack, najit stejne akumulatory na internetu (s letovacimi pasky – letovani primo na akumulator dopada casto spatne, pry to jde s nizkoteplotni pajkou), objednat, vymenit a po tydnu cekani, za nekolik hodin prace, je vrtacka jako nova. Muzete je nahradit lithiovymi clanky, ale budete k nim muset postavit battery management, protoze je znici libovolne prebiti, nebo podvybiti.

A nebo jenom zmerite na stare baterce, kde je plus a minus, zanorite se do rukojeti vrtacky pajkou a behem deseti minut vytvorite uplne novy nastroj.

Zjisteni polarity je dulezite – prepolovanim pravdepodobne znicite regulator. Pokud je na baterce vice kontaktu, nez dva, kouknete se nejdriv do vrtacky, asi tam budou jen dva. Ty ostatni (casto tam je jen jeden navic) jsou pro nabijecku na mereni teploty a pripadne i jinych parametru. Take je potreba dodrzet napeti. Nejlepsi jsou vrtacky na 12V (14.4V jdou take smysluplne provozovat na 12V), 18V daji tri 6V olovene gelovky, nebo 15 NiFe/NiCd clanku, ale nestoji za to je kvuli tomu kupovat. 24V vrtacku jsem jeste nevidel.

Nenechavejte si tento nastroj fotit nikym, kdo prispiva do rubriky antikutil, protoze tam ho vnimaji jako nepraktickeho krizence akuvrtacky a normalni vrtacky. Asi nikdy nevrtali desitky sroubu do stropu.

Takto vznikly nastroj ma nekolik podstatnych vyhod:
– je vyrazne lehci, nez akuvrtacka i nez normalni vrtacka. A narozdil od podobne lehke vrtacky na stlaceny vzduch je vyrazne regulovatelnejsi. Ocenite, az budete sroubovat, nebo vrtat do stropu desity sroubu. Oloveny akumulator lezi na zemi a v ruce mate jenom motor a sklicidlo.
– je to idealni vrtacka do auta, pokud je udelana z 12V akuvrtacky. Jasne, ze se tam muzete dat novou akuvrtacku – opominu-li ekonomickou stranku veci, zkuste si s ni neco provrtat pote, co lezela rok v aute. Uvidite, co dokaze samovybijeni. Sklicidlo se dost mozna ani nehne.
– mate nekde jenom stejnosmerne rozvody? Po lonskych napadech energetickeho regulacniho uradu uz ma elektrinu v garazi, nebo v zahradni chaticce asi malokdo, pokud nema objekt na pozemku u domu. Centrala, nebo solarni panel, stara baterka z nakladaku, LEDky dneska zerou malo a svitite. Jenomze co kdyz je potreba neco provrtat? Budete tam mit jeste menic? Kazda konverze stoji cast energie a menic ma znatelny odber i naprazdno, coz bude zrovna u vrtacky (dve minuty steluju, deset sekund vrtam) docela znat.
– a navic zrecyklujete stary hardware misto toho, aby se vyhodil a vyrabel znovu.

Az polezete na strechu privrtat jeden vrut, tak si samozrejme vezmete normalni akuvrtacku a netahejte se s deseti, nebo i vice kily olova. Tento nastroj akuvrtacku nenahrazuje, ale doplnuje.

UPOZORNENI:
– Privodnimi kabely mohou protekat velke proudy. Desitky amper. Pokud nezvolite dost tluste kabely, mohou se ohrivat a v extremnim pripade i shoret. Totez plati i pro konektor, nepouzijete-li velke krokodyly. Napajeci konektor od notebooka opravdu padesat amper neprezije.
– K akumulatoru se chovejte s uctou. To, ze si na jeho svorky muzete sahnout a nic se nestane neznamena, ze se nic nestane, kdyz si prez jeho svorky polozite klice. Nebo kdyz je zkratujete naramkem a ten se vam roztavi na ruce. Obycejna autobaterka da do zkratu mnoho set amper. Proto ma svorky tak daleko od sebe, jak to rozumne slo – aby vetsina odlozenych predmetu nebyla dost dlouha na zkrat.
– Je hypoteticky mozne, ze se nejaky vyrobce vrtacek chova jako Nokia a odpali celou vrtacku pri detekci neoriginalni baterky. Zatim jsem takovou nevidel, ale to nic neznamena. Pokud se z ni po pripojeni zacne kourit a jste si jisti, ze jste nic neprepolovali, asi jste ji nasli.

Posted by zelenohlav in Nezarazene, 0 comments
05
Nov
2017
Ceske cislice slovy

Ceske cislice slovy

Potreboval jsem automatizovat generovani slozenky. Formular slozenky vypada, ze byl navrzen v dobe, kdy byl Wattuv rozteznik horkou novinkou. Nektere informace obsahuje snad i trikrat, radky v ruznych sloupcich nejsou zarovnane, nelze vytisknout cely najednou, ale je potreba se strefit tiskarnou do predtisteneho papiru a navic vyzaduje castku napsanou slovy.

Skript cisla_cz umi popsat slovy kazde cele cislo od nuly do 999999. Rozsireni na vyssi cisla by bylo pomerne jednoduche, ale miliony jsem slozenkou posilat jeste nevidel. Je napsan v BASHi, ale v zasade jde jednoduse prepsat do jakehokoliv imperativniho jazyka, ktery podporuje ridke pole (sparse array). Staci nahradit retezcove operace se sed-em aritmetikou.

Popis funkce:

Jeho jedinym parametrem je cislo. Pokud najde ve vstupu jine znaky, nez 0-9, stezuje si, ze to neni cislo. To plati i pro zaporna, realna a komplexni cisla, ktera jsem na slozence resit nepotreboval. Zde je prostor pro vylepseni.

Je-li na vstupu 0, vypise nula.

Pro cisla vyssi, nez 9999 urizne posledni tri cislice, rekurzivne zavola skript na zbytek cislic a vypise za to tisic. Dale posle jen posledni tri cislice.

Pote vzdy porovna zbytek s cislem 999, 99 a 9, aby se nesnazil odecitat nulu, odecte prvni cislici, vyhleda ji v poli s prislusnym radem a vypise retezec. Kdyz dojde k nule, skonci.

Cele to bylo napsane bez smycky, protoze jsem ocekaval vice problemu s ceskym jazykem. Nakonec se ukazalo, ze by to slo napsat i ve smycce, ale to uz to bylo hotove a nechtelo se mi to psat znovu jinak.

Sekce zpracovavajici cisla mezi 999 a 9999 je tam kvuli spravnym tvarum slova tisic. Jsou i lide, kteri rikaji treba tricet dva tisice, misto tricet dva tisic, ale zda se, ze spravne jsou oba tvary.

A ted si muzete uzivat generovani cisel.

Posted by zelenohlav in Linux, 0 comments
04
Nov
2017

Teple jidlo na ceste bez hledani restaurace a cekani na obsluhu

Jedete v aute se spalovacim motorem uz druhou stovku kilometru a dostavate hlad. Chtelo by to neco tepleho, ale nechce se vam stravit hodinu hledanim restaurace, cekanim na obsluhu, cekanim na pripravu jidla a cekanim na uctenku? Placeni za jidlo, ktera hodnotite jako: “v pripade hladu pozivatelne” take nepatri k vasim oblibenym cinnostem? Jedno reseni existuje.

Nektera jidla vyzaduji jen jednoduchou tepelnou upravu. Vhodnou dobu ohrivat a pak snist. Ja varit neumim, takze se moje zkusenosti omezuji na konzervy a parky, nicmene patrne by tak slo upravit i prirodni kureci rizek, rybu (soude dle slavneho receptu na rybu v mycce, kde je dosazitelna vyrazne nizsi teplota), nebo treba zapect brambory s cuketou (pokud si doma pripravite zeleninu a marinadu). Naopak caj, nebo instantni polevka jsou problem, jak pochopite za chvilku.

Parky zabalite do asi tri vrstev alobalu, pridratujete na vyfukove parohy spalovaciho motoru, ujedete nejakych 20-30km, sundate, rozbalite a snite.

Par minut na pridratovani, ctvrthodinka na jidlo a muzete pokracovat v jizde. Parky nicim nesmrdi a chutnaji vyborne, protoze prostor pod haubnou je vetrany a vyfukove plyny jdou za auto, ne na parky. Stejne tak jde pridratovat i konzerva, ale protoze se dotyka jen malou plochou, trva ohrev vyrazne dele. Maso se bude patrne upravovat podobne dlouho, jako parky.

Je zjevne, ze pridratovat na motor neco v cem ohrejete vodu bude ponekud tezsi. Nadoba by muzela byt placata (aby se dotykala dostatecne velkou plochou), kovova, uzaviratelna s uzaverem, ktery se neuvolni vibraceni, nenatrena (takze asi nerez, nebo hlinik) a nejlepe s tlakovou pojistkou, abyste po otevreni nezjistili, ze uvnitr je 6 atmosfer a voda tepla 160 stupnu, ktere se chce do vaseho obliceje. Nejlepsi by byla asi vhodne seslapnuta nerezova cutora s privarenou koncovkou na metr silikonove hadicky, ktera by zustala otevrena celou dobu vareni. Ale to uz je vyrazne komplikovanejsi projekt, nez zabalit neco do alobalu a pridratovat to.

Rada pro elektromobilisty: nedratujte parky na elektromotor, radsi je uvarte na plynovem varici behem nabijeni. Pro milovniky extremni kuchyne se da take varit primym pruchodem elektrickeho proudu, ale krome zjevnych a ocekavanych upozorneni na moznost urazu elektrickym proudem bych si take dovolil upozornit, ze ohrev parku stejnosmernym proudem z baterie zpusobi elektrolyzu parku (narozdil od jeho pripojeni do stridave site). Produkty elektrolyzy parku nemusi patrit k nejzdravejsim.

Posted by zelenohlav in Foodhacking, 0 comments