Byla jednou jedna korporace, kde se testoval software, u ktereho jedna instalace vyzadovala spolupraci tri az peti pocitacu. Kdyz vysel novy build, tak bylo potreba otestovat asi ctyri ruzne varianty a clovek snadno sam dostal na potrebu 15-18 stroju najednou. Ale tolik volnych stroju v serverovne nebylo. Nastesti pulka z nich nepotrebovala byt nijak extra vykonna, takze jsem – podle klasickeho hesla: “vojak se stara, vojak ma” – zasel jsem do IT a vysomroval vsechny stare kramy, co tam meli a tim zvysil pocet testovacich stroju pro cely team asi o tretinu. To bylo jeste v dobach, kdy korporace byla mala a kreativita nebyla problem.
Po case se severovna stehovala a sefstvo se rozhodlo, ze vsechny testovaci stroje musi byt v serverovne. Moc mista tam nebylo, ale kdyby se daly do police, tak by to slo. Tak jsem se zeptal, jestli to znamena, ze dostaneme nove rackove testovaci stroje. Pry ne. Tak jestli bychom mohli dostat aspon policku na stavajici srot. Ale policku nema zadny nas stavajici dodavatel. Hmm … super. Kdyz mi zaplatite material, tak dojedu do hobbymarketu, koupim par prken, krabici sroubu, dovalim naradi a za jedno odpoledne bude police. Ne, to nejde. Tu musime nekde objednat.
Nasel jsem dodavatele, ktery nabizel nesmyslne predrazenou (v porovnani s par prkny; nicmene nejlevnejsi) policku. Zavolal jsem tam.
– Jak rychle to potrebujete? My ted mame nejaky problem a asi to muze byt az v pondeli, hrozne moc se omlouvame.
– V pohode, rikam, my uz se tu o tom dohadujeme par tydnu, takze pondeli neni zadny problem.
– Super, prijde to v pondeli kuryrem a zaplatite kuryrovi cash.
– No, ja se pro sichtr zeptam, byly tou nejake problemy s placenim cash.
Dosel jsem se zeptat a skutecne to neslo. Tak se ptam sefa a ten ze je pry mam ukecat na fakturu. Tak jsem to zkusil, ale poprve na fakturu proste nedodavaji. Navrhl jsem, at nam tedy daji fakturu, my ji zaplatime a az budou mit penize, ze by privezli policku. Sice jim to prislo dost na hlavu, ale problem s tim nemeli. Rikam to sefovi a ten se hned zacal bat, ze nam to nedodaji a shrabnou penize a tak podobne. A co mam teda delat? Smontovat to sam nesmim, zaplatit cash to nejde, na fakturu nam to nedaji. Sef pochopil, ze to je jedina moznost a tak jsem zavolal dodavateli, ze to je schvalene a at vystavi fakturu.
Faktura dorazila, preposlal jsem ji na finance a pustil to z hlavy.
Asi za ctyri mesice, kdy jsme opatne chodili okolo vybalancovane veze minitoweru a miditoweru prolozene desktopy a slepene izolackou a policku uz jsem naprosto vzdal, prisel mail z Irska. Ze pry mam vyplnit nejaky dokument. Dokumentu se po otevreni rozpadlo formatovani, ale to nebyl muj problem. Problem byl, ze ten dokument vyzadoval zadat pomalu i velikost podprsenky prababicky zakladatele firmy a narodnost prapradedecka sekretarky aktualniho majitele. Tak se jdu poradit do finance a ze pry mam vyplnit jenom to, co vim a bude to dobre. No, vyplnil jsem slabou tretinu policek (jmeno firmy, ICO a podobne veci, co se daji najit na webu firmy) a poslal to zpatky.
Za dalsi dva mesice me nekdo shani. Ptam se, co se deje. Mas na vratnici kuryra. He? Coze? Ja jsem nic neobjednaval, je fakt pro me? Jo je. Jdu tam a kuryr ma obrovskou bednu a chce po me podepsat prevzeti. Prevzal jsem, dovezl jsem a zacal rozbalovat, abych zjistil, co to je. Aha, policka! Uz po pul roce! Po Hohmanove elipse z Venuse bych to mel driv.
Na policce se pres noc objevily nalepky o tom, kolik kazda police unese (kde tu informaci kdo sehnal netusim). Zacali jsme do ni instalovat pocitace a ukazalo se, ze je vratka jako krava a pokud tam dame neco do vyssich pater, tak asi spadne. Uzasne, tak blbou polici bych nesesrouboval ani z toho, co se najde na sidlisti u popelnic. Navic se kymacela ze strany na stranu, protoze o zavetrovani se autor asi v pomocne skole neucil. Jedine rozumne a funkcni reseni, ktere nebude moc videt, aby do toho nikdo nekecal, bylo prisroubovat policku ke stene. Stene ze sadrokartonu. Zvazil jsem vsechny moznosti a predstavil si, ze nekde objednavam prichytky a cekam na ne dalsich pul roku. Druhy den jsem dorazil s vrtackou, nekolika sadrokartonarskymi vruty a magnetem z haddisku. Nahmatal magnetem ve stene zelezo a prisrouboval policku primo na ocelovou na vystuz (jinde by to nedrzelo). Ta sadrokartonarska vyztuz byla stejne duveruhodnejsi nosnik, nez cela policka.
Sice jsem zarizovanim stravil vyrazne vic casu, nez by mi trvalo vyrobit vyrazne lepsi polici, ale na efektivite nezalezi. Dulezite je mit vsechno “by the book” at to stoji, co to stoji.