V kanale bylo par stolu a zidli, dve umyvadla, dva zachody (jeden dokonce i splachoval), vzduchotechnika, diesel agregat (s generatorem s prorazenyma vsema trema vinutima a neprorazenou dvoukubikovou nadrzi na chladici vodu), kubikova nadrz na pitnou vodu, sprcha vzhledu vybaveni v hodne spatnem vezeni, dva bojlery, elektroinstalace z rozlamanych hlinikovych dratu vedena po povrchu betonovych sten a v nekterych svetlech byly dokonce i zarovky. Bylo nam receno, ze na zarovky tam pry chodili lidi z druheho krytu, se kterym tenhle kryt mel spolecny unikovy vychod, takze jsme pancerovy poklop k unikovemu vychodu zablokovali tak, aby nesel z druhe strany otevrit.
Padlo rozhodnuti udelat kuchynku v mistnosti vedle sprchy. V zasade stacilo zavrit hermeticke dvere a nainstalovat stul a zasuvku pro varic. Absorbcni lednicku se mi povedlo vysomrovat od babicky, ktera ji schovavala na chalupe na na pude, kdyby se nekdy hodila. Mrazak se nam povedlo najit u popelnic az casem.
V kanale se na nekolika mistech vyskytovaly divne kohoutky. Jejich otevrenim, nebo uzavrenim se nic nezmenilo a misto, kde couhaly z betonu nedavalo naprosto zadny smysl. Zpusob zapojeni bojleru se nam taky nikdy nepodarilo pochopit – pokud se zavrel jeden, stale tekla voda (O.K., jsou paralelne), ale pokud se zavrely oba, tak z tepleho kohoutku tekla voda, jako by se nic nedelo. Sice uz nebyla tepla (coz nas nepotesilo, elektrika nebyla uplne nejlevnejsi), ale tlak mela stejny, jako s otevrenymi bojlery. Nastesti jsme do toho nemuseli nikdy zasahovat.
Po prohlidce vyvstal prvni problem – jak to budeme zamykat? Nejak jsme si rikali, ze hodime zamek na pancerove dvere a bude hotovo. Jenomze co kdyz bude nekdo uvnitr? Tak slo by udelat diru do tech dveri, ale to se u pancerovych dveri dela docela blbe a navic by se to asi nelibilo te firme, co nam to pronajala. Nakonec jsme vymysleli, ze za dverma udelame kovovy ram, na nej privarime panty, na ty dame mriz a na tu poradny zamek. Mriz se mi valela u rodicu ve sklepe a z saliny nas s ni vyhodili jenom dvakrat. Takze stacilo privezt pilku na zelezo, pujcit si priklepovou vrtacku, dovezt od D z chalupy nejake zelezo a ukecat C, at nam to zavari. Jenomze C nemel svarecku, takze jsme nejakou pujcili snad v pujcovne (uz nevim) a zacala akce. Po upizlani par L-profilu zapnul C svarecku, strcil do klesti bazickou elektrodu a hovno. Chvili si s tim hral, az prisel cas na me frajerske prohlaseni: “pust me k tomu”. Mel jsem duvod frajerit, ve skole se mi podarilo chytit oblouk hned napoprve a uspesne napatlat na kus petky plechu par centaku housenky. Jenomze s opravdovou svareckou a ne s baubau plastakem, coz mi v ten okamzik nejak nedoslo. A tak me bylo mozno videti, jak skrtam elektrodou o ocel jako kokot, sem tam to hodi jiskru a jinak nic. Taky aby jo s bazickou elektrodu ve stridave svarecce (tedy – nikdy jsme nevidel baubaukraksnu s usmernovacem), coz je ovsem znalost, kterou se mi podarilo ziskat az asi o patnact let pozdeji.
Nasledoval ustup do predem zcela nepripravenych pozic. Pohulime nejakou improvizaci a casem to predelame, ne? Panty prisroubovat primo do zdi na hmozninky – ty jeste nekdo navrhnul opatlat sadrou, takze uz se do nich nechtely vejit srouby a dvema pak pod silou vrtacky nechtely ani drzet hlavicky. Ale co uz, pant muze drzet i na dvou sroubech, valime dal. Pak prisel zlaty hreb odpoledne – provrtat tri diry na srouby a jednu na zamek do kusu elka a jednu na zamek do druheho elka, co melo byt na mrizi (s tim, ze to tam asi nejak prisroubujeme). Ty diry na srouby nejak sly, ale ta desitka na zamek nesla a nesla a nesla. Z vrtaku se kourilo, skripal jako pant u vika popelnice (no jasne, brousit vrtaky jsem se naucil asi o pet let pozdeji, nehlede na to, ze ani nebylo cim). Pak nekoho napadlo, ze bychom mohli ten vrtak namazat. Jedine dostupne mazadlo byla nejaka zlukla RAMA. Vubec nevim, kde se tam vzalo pul krabicky toho kentusu, asi z dob davno minulych. Vysledkem bylo, ve vrtak krome skripani a koureni navic smrdel. Nakonec se nam to tim tupym kopytem povedlo proprasit zkrz dostatecne na prostrceni tupeho kulateho pilniku. Tim uz to slo dodelat do stavu, kdy se povedlo prostrcit zamek. Jak na to vzpominam, pripadam si jako kokot, ale tyhle veci vam nikdo nerekne, to se musite naucit tim tezsim zpusobem.
Ten druhy profil nakonec na mriz myslim navaril C nejakou jinou svareckou o par dni pozdeji. Ostatni zeleza se tam valela roky a roky. Ctvrtinu jednoho z nich mam dodneska zavarenou v rudlu. Od te doby uz na tuhle mriz neprilis prekvapive nikdo nesahnul a vsechno zustalo ve stejnem stavu mnoho let az do konce, jak uz to tak u provizorii byva.
Komentare