dada

Pred davnymi casy, za devatero panelaky a devatero kruhaky, pracoval jsem jako admin. Chtel bych se s vami podelit o jeden pribeh z te doby, kteremu stejne nebudete verit, protoze je prilis absurdni.

BTW: Vsechna jmena byla umyslne vynechana, nebo zmenena.

Sedel jsem v kanclu u pocitace, jako vzdy, kdyz za nami prisel pan … rikejme mu treba Esus. Pan Esus byl studovany novinar a ja jsem byl mlady a blby, takze jsem netusil, co to znamena v praxi. Zeptal se, jestli mame projektor k pocitaci. Rekli jsme mu, ze mame projektor a ze je tamhle ve skrini. Podekoval a odesel.

Asi za 14 dni se objevil znovu a ze pry kde je ten projektor! Tamhle ve skrini. Ale ten projektor mel byt nainstalovany! To by nam nekdo musel rict, ze ma byt nainstalovany a kde ma byt nainstalovany. No prece na te akci! Tak jsem se dozvedel, ze se nedaleko nasi budovy kona nejaka oficialni akce. Dobra, nepovede se vzdycky. Mozna se na necem domlouval se sefem (pokud si dobre pamatuju, tak sef potom rikal, ze nikoliv), mozna toho ma na zarizovani moc a proste nam zapomnel rict detaily, stane se. S kolegou jsme vzali projektor a vyrazili za nim, at nam ukaze, kde to ma byt.

Par bloku od budovy stal velky stan ze zinkovanych ocelovych jeklu odhadem 80×80 potazeny pevnym bilym platnem pokrytym plastem. Byl to stejny material, jako ze ktereho se delaji plachty na nakladaky. Bylo krasne, leto, slunicko svitilo a okolo stanu probihaly ruzne pripravy. Vlezli jsme dovnitr a videli jsme platno. Takze bylo jasne kam se bude promitat a vzhledem k rozsahu moznosti nastaveni projektoru v zasade i odkud.

Rozhledl jsem se, a muj mozek zvykly improvizovat a konstruovat veci z odpadku nasel behem par set milisekund reseni. Tenhle stul postavime sem, na nej dame tuhle zidli, na tu projektor, notebook bude na stole, promitajici se posadi za stul a uvidi i na platno, hotovo, vymalovano, kde je nejaka prodluzovacka s alespon dvema volnyma dirama?

To nejde, tady nemuze byt stul, to se musi pridelat nahoru ke stropu, tvrdil pan Esus. To se nemuze pridelat ke stropu, protoze se cely ten stan hybe ve vetru, takze ten obraz bude na platne litat a nebude se na to dat koukat, odpovedel jsem mu. Take doslo na tvrzeni, ze to ke stropu pridelat nejde. Uz si nepamatuji, jestli jsem to tvrdil ja, kolega, nebo jeste nekdo jiny. Tak to pridelejte stejne, jako v mistnosti tristadevet, kde je taky projektor na strope, odvetil pan Esus. Muj vnitrni monolog probihal asi takto: Heh? EEeeee? Huh? To si dela prdel, nebo to mysli vazne? Po rebootu mozku a provedeni recovery sarkasticky rikam: Tak ja dojdu domu pro priklepovou vrtacku a pro hmozdinky, kolega skoci odmontovat do tristadevitky ten drzak na projektor, a normalne tady provrtame do stropu 4 diry, dame na to drzak a bude.

Kolega se nevyjadroval, a ten kreten Esus mi to odsouhlasil. Opakuji to podruhe a ironicteji. Potreti. K dokresleni absurdity mel stan tvar pismene A, takze i kdyby do jeho stropu neco takoveho pridelat slo, promitali bychom kosodelnik. Snad na ctvrty pokus Esus konecne pochopil, ze si z nej delam prdel. Ale na montazi na strop trval. Tak jo – chtel to, ma to mit. Slibil jsem mu, ze to tam namontujeme, ale ze s tim, ze obraz bude na platne hybat ze strany na stranu nic udelat nejde a nebudeme to resit. Dneska by to na Redditu nazvali Malicious Compliance. On to odsouhlasil a vyrazili jsme zpet do kanclu.

Montaz byla trivialni – stacilo vzit nejakou desku s par derami (pouzili jsme plastovou stohovatelnou prihradku na dokumenty, ktera byla tak z 60% z plastu a ze 40% z der), vazaci drat a co vic si clovek muze prat? Stul, na nej zidle, zkontrolovat, ze okolo necmucha zadny bezpecak, vylezt na zidli, protahnout dva kusy vazaciho dratu pres vrchni vodorovny jekl stanu, vhodne ho chytit na plastovou prihradku, soupnout do toho projektor, zapnout, sestelovat delky dratu tak, aby byl obraz na platne, zakroutit a hotovo. Rikam Esusovi: Je to hotove, samozrejme to lita ze strany na stranu jak fouka vitr, ale to jste rikal, ze nevadi a ostrost se sesteluje az pred promitanim, protoze ted na to neni videt.

Jeho reakce me dostala do kolen.

Jak pred promitanim? Promitat se ma za dvacet minut!

Leto. Jasny slunecny den. Ctyri hodiny odpoledne. Byli jsme v prusvitnem stanu. A neplanovali jsme odpalit termonuklearni bombu a promitat to na platno dirkovou komorou, ale pouzit projektor se stovattovou zarovkou.

Popravde receno si uz nepamatuju, jestli jsem mu rekl neco neslusneho o jeho mentalnich schopnostech, nebo jestli jsem odesel beze slova. Zato jsem ale prekvapil sefa, protoze jsem mu tohle v kancelari prevypravel s tim, ze tam uz znovu nejdu, protoze bych musel Esusovi rict, ze je naprosty kreten a ze kdyz ani nevi, proc se zhasina v kine, tak by nemel organizovat promitani. Neslo o to, ze by takova situace byla pro sefa novinkou, protoze takove prihody obcas zazival snadneji vybuchujici kolega, ktery po interakcich s nekterymi obzvlaste vyvedenymi “pacienty” busil pesti do zdi, az se mi vlnil obraz na trinitronu (ne, ze bych se mu divil). Ale sef to necekal ode mne, protoze jsem za beznych okolnosti mel podobne situace na haku a akorat jsem obcas utrousil neco, jako napriklad, ze tohle dokaze na pocitaci udelat i kamaradky pes.

Dalsi cast pribehu znam z vypraveni. Kolegove sundali projektor z jeho provizorniho zavesu, ale mnou navrhovany stul tam samozrejme byt nesmel. Nekomu se povedlo v blizkem divadle vyjednat pujceni jakehosi stojanu s pudorysem asi o tretinu mensim, nez mel ten stul, zato vsak s mnoha ostrymi rohy a pakami trcicimi do stran. Na ten dali projektor. A pak prisel zlaty hreb vecere, teda vlastne odpoledne, protoze to oproti planu posunuli asi jen o hodinu.

Po experimentalnim overeni, ze pet Wattu svetelneho toku na tri metry ctverecni platna jaksi nepresviti ty tri kilowatty, ktere na stejnou plochu posila nase materska hvezda, a to ani po atenuaci o nejakych 6-10 dB stanovym platnem, dospel pan Esus k zaveru, ze je potreba lepsi atenuator. Netusim, jestli na to prisel sam, nebo jestli mu to nekdo poradil, ale objektivne to bylo jedine dostupne spatne reseni pote, co nekdo nepouzil mozek a naplanoval promitani na brzke letni odpoledne. Za atenuator bylo zvoleny hnede chlupate deky, ktere protahli nad tim centralnim jeklem stanu a po stranach ruzne poprivazovali k cemu se dalo.

Cestou z prace jsem se tam na par sekund podival. Vypadalo to jako hnizdo bezdomovcu. Nebo jako psi pelech vzhuru nohama. Osuntele provesene deky ve dvou vrstvach skutecne utlumily zareni z naseho termonuklearniho reaktoru do te miry, ze mohlo dojit k promitani. Lide se snazili vyhybat neforemnemu stojanu s projektorem a krcili se pod dekami. Byt to promitani na punkovem koncerte, tak nereknu ani slovo. Ale na hogo-fogo akci, kde ani nesmi byt projektor na stole, to pusobilo hodne absurdne.

A tak jsem zjistil tu krutou pravdu, kterou jsem si posleze mnohokrat overil. Studovany novinar nerozumi vubec nicemu.