zelenohlav

Byla jednou jedna korporace, kde se testoval software, u ktereho jedna instalace vyzadovala spolupraci tri az peti pocitacu. Kdyz vysel novy build, tak bylo potreba otestovat asi ctyri ruzne varianty a clovek snadno sam dostal na potrebu 15-18 stroju najednou. Ale tolik volnych stroju v serverovne nebylo. Nastesti pulka z nich nepotrebovala byt nijak extra vykonna, takze jsem – podle klasickeho hesla: “vojak se stara, vojak ma” – zasel jsem do IT a vysomroval vsechny stare kramy, co tam meli a tim zvysil pocet testovacich stroju pro cely team asi o tretinu. To bylo jeste v dobach, kdy korporace byla mala a kreativita nebyla problem.

Po case se severovna stehovala a sefstvo se rozhodlo, ze vsechny testovaci stroje musi byt v serverovne. Moc mista tam nebylo, ale kdyby se daly do police, tak by to slo. Tak jsem se zeptal, jestli to znamena, ze dostaneme nove rackove testovaci stroje. Pry ne. Tak jestli bychom mohli dostat aspon policku na stavajici srot. Ale policku nema zadny nas stavajici dodavatel. Hmm … super. Kdyz mi zaplatite material, tak dojedu do hobbymarketu, koupim par prken, krabici sroubu, dovalim naradi a za jedno odpoledne bude police. Ne, to nejde. Tu musime nekde objednat.

Nasel jsem dodavatele, ktery nabizel nesmyslne predrazenou (v porovnani s par prkny; nicmene nejlevnejsi) policku. Zavolal jsem tam.
– Jak rychle to potrebujete? My ted mame nejaky problem a asi to muze byt az v pondeli, hrozne moc se omlouvame.
– V pohode, rikam, my uz se tu o tom dohadujeme par tydnu, takze pondeli neni zadny problem.
– Super, prijde to v pondeli kuryrem a zaplatite kuryrovi cash.
– No, ja se pro sichtr zeptam, byly tou nejake problemy s placenim cash.
Dosel jsem se zeptat a skutecne to neslo. Tak se ptam sefa a ten ze je pry mam ukecat na fakturu. Tak jsem to zkusil, ale poprve na fakturu proste nedodavaji. Navrhl jsem, at nam tedy daji fakturu, my ji zaplatime a az budou mit penize, ze by privezli policku. Sice jim to prislo dost na hlavu, ale problem s tim nemeli. Rikam to sefovi a ten se hned zacal bat, ze nam to nedodaji a shrabnou penize a tak podobne. A co mam teda delat? Smontovat to sam nesmim, zaplatit cash to nejde, na fakturu nam to nedaji. Sef pochopil, ze to je jedina moznost a tak jsem zavolal dodavateli, ze to je schvalene a at vystavi fakturu.

Faktura dorazila, preposlal jsem ji na finance a pustil to z hlavy.

Asi za ctyri mesice, kdy jsme opatne chodili okolo vybalancovane veze minitoweru a miditoweru prolozene desktopy a slepene izolackou a policku uz jsem naprosto vzdal, prisel mail z Irska. Ze pry mam vyplnit nejaky dokument. Dokumentu se po otevreni rozpadlo formatovani, ale to nebyl muj problem. Problem byl, ze ten dokument vyzadoval zadat pomalu i velikost podprsenky prababicky zakladatele firmy a narodnost prapradedecka sekretarky aktualniho majitele. Tak se jdu poradit do finance a ze pry mam vyplnit jenom to, co vim a bude to dobre. No, vyplnil jsem slabou tretinu policek (jmeno firmy, ICO a podobne veci, co se daji najit na webu firmy) a poslal to zpatky.

Za dalsi dva mesice me nekdo shani. Ptam se, co se deje. Mas na vratnici kuryra. He? Coze? Ja jsem nic neobjednaval, je fakt pro me? Jo je. Jdu tam a kuryr ma obrovskou bednu a chce po me podepsat prevzeti. Prevzal jsem, dovezl jsem a zacal rozbalovat, abych zjistil, co to je. Aha, policka! Uz po pul roce! Po Hohmanove elipse z Venuse bych to mel driv.

Na policce se pres noc objevily nalepky o tom, kolik kazda police unese (kde tu informaci kdo sehnal netusim). Zacali jsme do ni instalovat pocitace a ukazalo se, ze je vratka jako krava a pokud tam dame neco do vyssich pater, tak asi spadne. Uzasne, tak blbou polici bych nesesrouboval ani z toho, co se najde na sidlisti u popelnic. Navic se kymacela ze strany na stranu, protoze o zavetrovani se autor asi v pomocne skole neucil. Jedine rozumne a funkcni reseni, ktere nebude moc videt, aby do toho nikdo nekecal, bylo prisroubovat policku ke stene. Stene ze sadrokartonu. Zvazil jsem vsechny moznosti a predstavil si, ze nekde objednavam prichytky a cekam na ne dalsich pul roku. Druhy den jsem dorazil s vrtackou, nekolika sadrokartonarskymi vruty a magnetem z haddisku. Nahmatal magnetem ve stene zelezo a prisrouboval policku primo na ocelovou na vystuz (jinde by to nedrzelo). Ta sadrokartonarska vyztuz byla stejne duveruhodnejsi nosnik, nez cela policka.

Sice jsem zarizovanim stravil vyrazne vic casu, nez by mi trvalo vyrobit vyrazne lepsi polici, ale na efektivite nezalezi. Dulezite je mit vsechno “by the book” at to stoji, co to stoji.

Nevim jak vy, ale ja si v podobnych situacich pripadam jako v blazinci. Posudte sami.

Kdyz jsem jel na prvni sluzebni cestu, vypadalo to asi nasledovne. Na chodbe me zastavila kolegyne, dala mi do ruky nejake cizi bankovky, rekla mi s kym jedu (jeho soukromym autem) a at se s nim dohodnu. Dojeli jsme tam, hotel byl zarizeny, za wifi chteli v prepoctu asi 250 korun, tak jsme si vzali jednu a slezli se s notebooky na jednom pokoji (platila to firma, ale nebudeme vyhazovat penize), par dni jsme tam pobyli, odjeli zpatky a zbytek diet mi poslali s vyplatou. Jednoduche, proste, efektivni.

O par let pozdeji uz to probihalo jinak. Penize at si vymenim sam (nahodou jsem nejake mel, jinak bych sel do smenarny v pracovni dobe), hotel at si zaridim sam (stejne jsme pokazde spali v tom samem, nastesti tam umeli anglicky a odpovidali na maily), dostal jsem papiry, klice a knihu jizd od sluzebniho auta. Chtel jsem jet svym (a bylo by to levnejsi, protoze bych po nich chtel zaplatit jenom LPG), ale to neslo. A auto si pry musim vzit brzy, protoze pak se areal zamyka. Tak jsem nechal svoje auto v praci a jel domu sluzebnim a pak z domova vecer na sluzebni cestu. Hodil jsem do auta notebooka, menic a repraky (protoze radio me fakt nebere a radio s AUX vstupem je na auto za mega asi moc velky luxus) a vyrazil na noc na cestu. Puvodne si mysleli, ze pojedu rano tam a rano zpatky, tak jsem je upozornil, ze to neni dobry napad, protoze nejsem zrovna ranni ptace a bude lepsi ridit pri vedomi. To nebyl problem – nakonec jestli zaplati noc v hotelu pred tim, nebo potom, je dost jedno.

Dojel jsem, ubytoval se, objednal wifi, par dni pobyl, vyridil, co bylo potreba, cestou zpet natankoval (uz u nas), schoval si uctenku (na to jsem musel extra myslet, protoze uctenky si nikdy neberu, ale povedlo se) a spechal jak kreten vratit auto, nez se zavre areal, protoze byl patek a mel jsem ho vratit v patek vecer. Pak jsem musel naklikat nejake hovadiny do (pro me) naprosto nesrozumitelneho toolu v innerwebu, ale s tim mi poradili, takze to bylo hned. Jeste jsem dostal trosku pojeb za to, ze jsem natankoval za penize, kdyz v papirech byla CCS karta o ktere mi nikdo nerekl.

Trosku opruz (hlavne se zaviranim arealu a s muzikou na cestu), trosku nepohodlne (auto bylo sice drahe, ale podvozek melo uplne na chuj), trosku neprijemne (nemam rad mit zodpovednost za drahe auto), ale v zasade v pohode.

Ovsem moje posledni sluzebni cesta v one firme byla na uplne jinem levelu oseru. Nejdrive jsme se dozvedeli, ze si mame vymenit penize sami a dostaneme je az za mesic a pul s vyplatou. No … obedy byly zajistene, mel jsem v te mene ekvivalent asi 30 korun a byl jsem prakticky bez koruny, protoze jsem zrovna vsechny penize cpal do nemovitosti. Kdyby nam to rekli s predstihem, tak jsem si mozna par korun nechal bokem, ale tady nebylo co resit, takze jsem to neresil. Pak nam rekli, ze ocekavaji, ze tam budeme rano, ale hotel na noc nam nezaplati, takze mame vyrazit asi v pet rano. Kolegy neprekvapilo, ze za techto podminek odmitam ridit – asi nechteli skoncit v nejblizsim spitale na traumatologii, nebo neco tak. Tim jsem se nahodou vyhl dalsimu opruzu, protoze prisli s tim, ze si ridic ma sam objednat auto v pujcovne a dojet si ho vyzvednout a pak zase vratit. Nevim, jestli to udelal v pracovni dobe, nebo ve svem volnem case. Myslim, ze ho mel i zaplatit ze sveho s tim, ze penize dostane taky az za mesic a pul s vyplatou, ale mozna kecam – neresil jsem to, protoze se me to netykalo.

Cestu tam jsem prospal, naprosto rozlamany jsem dorazil kam bylo treba a odsedel jsem to mentalne na urovni prejete civavy po lobotomii. Jak na tom byli ostatni netusim, protoze bych si v tom stavu nevsiml ani kdyby horelo, ale minimalne dva ze tri taky nebyli zrovna ranni ptacata. Celou dobu jsme se tahali s bagazi jako kokoti, protoze hotel byl zaplaceny az vecer. V hotelu uz jsme si nemohli koupit na firmu ani wifi. Par dni jsme tam stravili, odjeli zpatky a pak prislo to nejlepsi – vyplnit to na innerwebu.

Tool se mezi tim vymenil za jeste neprehlednejsi a nepochopitelnejsi. Jeden kolega jezdil casteji, tak mi poradil, co tam ma vyplnit. Stravili jsme tim asi hodinu, protoze se na kazdou hovadinu musela nacist nova stranka a to trvalo. Pak mi to sef vratil, ze jsme meli obedy a dve vecere a ze to se z toho musi odecist. No, meli jsme obedy a dve vecere, to je pravda. Proti odecteni jsem v zasade nic nemel, jenom se to nikdy nedelalo, takze jsem se o to v tom toolu nesnazil a kolega, co mi pomahal o tom take slysel poprve. Nakonec jsme s tim stravili dohromady asi 8 clovekohodin ve ctyrech lidech (a vsichni nebyli za cesky plat). Nakonec se ukazalo, ze v sefove zemi to v tom toolu odecist jde, zatimco u nas ne. Mzdove naklady na tuhle srandu tipuju tak na 30 tisic korun. Ale dulezite je, ze uz tam nepracovala pani, ktera vedela co a jak a vyresila by to za 5 minut za mzdove naklady 50 tisic mesicne pro celou firmu, takze neco jako tisicovku na sluzebku a mene i kdyby si sedm hodin denne cetla Dilberta.

A tak se setri v korporacich. Nevadi, kdyz to stoji vic, hlavne, kdyz to neni videt.

Pokud jste prave poznali firmu, ve ktere pracujete, nejste prvni. Hodne lidi, kterym jsem to vypravel, poznalo sveho zamestnavatele. Skoda jen, ze kazdy z nich pracoval jinde :-).