Doporucena denni davka dadaismu

Doporucena denni davka dadaismu

Navod na vylet pro dva:
– elektromobilem na socku: 25.2km, 1h, 2kWh, 8.40 Kc
– sehnat listek, protoze na stanici neni automat: 30min
– sockou do 3km vzdaleneho mista, kde kvuli buzeracnim zonam nejde zaparkovat: 25min, 48Kc
– zjistit, ze na miste je asi 6 lidi a nic se tam nedeje: 5min, priceless
– posedet si v restauraci aniz aby prisla obsluha: 30min, zdarma

Chcete-li zazit dadaismus, zajedte si do centra nejakeho velkeho mesta. Uspech zarucen.

Posted by zelenohlav in Absurdity, 0 comments
Nova ceska hymna

Nova ceska hymna

Predseda Ceskeho Olympijskeho vyboru chce vyvolat verejnou diskusi pro deset milionu lidi o nove podobe ceske hymny. Nase stavajici hymna je pry neukoncena, malo bojovna a vlastenecka. K neukoncenosti se skutecne vyjadrit nemohu, protoze muj hudebni sluch mi neumoznuje ani rozeznat punk hrany na tri akordy od punku hraneho na ctyri akordy.

Zamysleme se ale nad tim, jak v posledni dobe dopadla ruzna referenda a volby. Pan, ktery poznamkami o vrazdeni novinaru zpusobil, ze se Putin stydel, vyhral nad panem z Akademie Ved. Pan, ktery neumi svuj rodny jazyk (zato se ale tvrdi, ze zvladnul iniciovat pomoceni postele v moskevskem Ritzu), vyhral nad nijak extremni protikandidatkou a dotahl za sebou na urad obdivovatele Mussoliniho, Vladimira Iljice Uljanova a Leni Riefenstahl.

Nacionalismus, vlastenectvi, rasismus, nasili a xenofobie se nam uspesne rozmaha v uplne cele Evrope.

Takze zkontrolujte, ze jste doma sami (at vas ani nenapadne zkouset to v praci), pustte v kouplne sprchu, nebo pracku, vezmete si kbelik na zvraceni (nemate-li koupelnu se zachodem), sluchatka a poslechnete si nasi budouci vlasteneckou a bojovnou hymnu, kterou vybere pet milionu sto tricet sest tisic lidi v referendu: zde.

Na samotnem zpusobu vyvolani verejne diskuse predlozenim alternativni verze nevidim nic spatneho. Jen predvidam vysledek referenda.

Posted by zelenohlav in Predpovedi, 0 comments

Jak se naucit jazyk

Ti, kteri me znaji si ted klepou na hlavu – clovek s nejhorsi zdokumentovanou schopnosti ucit se cizi jazyky tady bude radit, jak se naucit jazyk? Takze zacneme tim, pro koho NENI tento navod.

Pokud se ucite jazyk z ucebnic, delanim cviceni, dochazenim na kursy a dalsimi zpusoby “jak se to dela” a mate z toho pocit, ze se zlepsujete a ze to k necemu je, tak muzete se ctenim tohoto clanku klidne prestat.

Patrite-li mezi lidi, kteri by na vyber: “bud se naucis tuhle basnicku zpameti, nebo preskladas tunu uhli” reagovali slovy: “kde je lopata”, jste tu spravne. Popisuji-li vase pocity spojene s cizimi jazyky fraze, jako: “zoufalstvi”, “to nejde”, nebo “radsi delat zkousku z matematicke analyzy, nez tohle”, mozna vam tento text pomuze.

Historie

Byl jsem ucen ruzne jazyky. Jeden me ucili rok a pamatuju si dve slova. Druhy me ucili dva roky a jsem na tom nejak podobne. Anglictinu jsem byl ucen (pasivni tvar je zde zcela na miste) asi 12, nebo 13 let. Je pravda, ze jsem se po te dobe dokazal domluvit. Ale druhy clovek musel mit obrovskou trpelivost a ochotu sledovat moje posunky. Ostatne moje schopnost domluvit se s madarem nebyla o mnoho mensi a to madarsky umim jen jedno slovo – erömü z Vrazdy v salonnim kupe. A jeste si nejsem jist, jestli to je opravdu elektrarna, a nabo jestli si autori delali srandu. Moje schopnost porozumnet, co mi je rikano rodilym mluvcim anglictiny, byla temer nulova. Pokud nekdo mluvil v jednoslovnych vetach – napriklad “yes” a “no” – mel sanci.

Cviceni v ucebnici jsem dokazal vyplnit bravurne – to je jako IQ test. Clovek si na zacatku precte, ktereho jednoho jedineho gramatickeho jevu se cviceni tyka, pak rychle prolistuje ucebnici (ziska rychlou napovedu od spoluzaka, apod.) a se slusnou uspesnoti doplni, co tam ma byt. Ale slovni zasoba prakticky nulova (prevazne klicova slova z ruznych programovacich jazyku) a sance na zohledneni nejakeho gramatickeho jevu v pracne vytvarene vete miziva az smesna.

Nevypadalo to, ze bych se nekdy mel sanci dokazat naucit jakykoliv jazyk, ale dnes se anglicky domluvim i s rodilymi mluvcimi a rozumim anglictine ve videich a filmech.

Jak na to?

Cely trik byl zacit jazyk pouzivat bez ohledu na neznalost jakekoli gramatiky, nebo slovni zasoby. Zadna cviceni, ucebnice a podobne veci. Prisel jsem na to nahodou ve snaze porozumnet manualovym strankam prikazu v Linuxu a dalsich UNIXech. Se znalosti odbornych terminu, spojek, predlozek a par slov, jako and, or, xor a podobne to slo se slovnikem pochopit. Datasheety k elektronickym soucastkam jsou take temer vyhradne anglicky. Pak se mi povedlo precist prvni knihu v anglictine. Asi o deset let drive jsem ji cetl cesky, coz mi umoznilo alespon zhruba tusit, co se v knize deje. Byl to sileny skoro mesic a po poslednim dni – kdy jsem cetl asi osm, nebo deset hodin v kuse – me dalsi den bolela hlava. Nektera slova jsem hledal mnohokrat, jedno dokonce asi sedmdesatkrat v posledni tretine knihy (po uprave skriptu na pristup do slovniku, aby logoval, co hledam). Myslim, ze slovnikem proslo z kazde vety alespon jedno slovo.

Jedna z rad, kterou jsem tenkrat dostal, ale nepodarilo se mi se ji ridit, byla nehledat vsechno ve slovniku. Zpetne vidim, ze to byla dobra rada, ale je tezke se ji ridit, kdyz nevite skoro nic. Kazde hledani vytrhava mozek ze cteni, vyrazne zpomaluje cteni a tim se do knihy neda zacist.

Postupne se mi darilo cist dalsi knihy, sledovat filmy v anglictine s anglickymi titulky a nekdy o deset let pozdeji uz se mi povedlo se do knihy v anglictine i zacist stejne, jako by byla v cestine (byt mnohem, mnohem pomaleji). To bylo po prekonani asi dvaceti knih.

S narustem slovni zasoby z knih, manualovych stranek, datasheetu a navodu se postupne zlepsovalo moje porozumeni mluvene anglictine. Obracene to alespon u me funguje vyrazne hure, protoze slovo potrebuji videt napsane, abych mel alespon nejakou (i kdyz velmi malou) sanci si ho zapamatovat. Typicky je jednodussi rozumnet kreslenym serialum, nez hranym filmum, nebo videim na youtube. Gramatikou se netrapim, ale uz se mi nekdy stane, ze vidim, nebo slysim anglickou vetu a uvedomim si, ze je spatne. To pro me bylo pred deseti lety naprosto nepredstavitelne.

Jeste tak tricet az sto let cteni a budu rozumnet jako rodily mluvci. To nezni prilis optimisticky, ale tohle je jazykova paralympiada, takze meritka toho, co se povazuje za uspech jsou jina. Uspech je, kdyz se me American na neco zepta a ja bud vim, na co se pta a nejak mu odpovim, nebo nerozumim par slovum (slovnim spojenim) a dokazu pozadat o vysvetleni co ta slova znamenaji. Uspech je domluvit se bez tuzky, papiru, slovniku a gest jak v Planete Opic.

Dalsi jazyky

Na to, jak jsem se naucil anglicky jsem prisel behem uvah o tom, jak jsem se vlastne naucil pasivne slovensky. Precetl jsem hodne knih ve slovenstine a najednou uz mi bylo jedno, jestli ctu cesky, nebo slovensky. Abych potvrdil svou teorii, pokusil jsem se ji aplikovat na polstinu, ale chybi motivace cist veci v polstine, ktere nerozumim. Nicmene po shlednuti vsech diku polskeho NSFW serialu Kapitan Bomba uz te polstine trosku rozumim.

Budu rad za tipy na dalsi polske serialy.

Posted by zelenohlav in Navody, 0 comments
Supersifon

Supersifon

V zivote vetsiny z nas nastane ten okamzik, kdy je potreba vycistit odporne sitko v odpadu drezu a neni to na koho prehodit. Cloveka to donuti k zamysleni, jestli tam to sitko je vlasnte potreba. Strach z ucpani odpadu vedouciho neznamymi trasami uvnitr zdi vetsinou zpusobi, ze odpoved je smutne “ano”. Nicmene fakt, ze “se to tak dela” neni duvod nenavrhnout pri stavbe, nebo rekonstrukci sifon lepe.

Moje prvni myslenka byla pripojit drez stejne tlustou trubkou, jako zachod. Pak se priblizila realizace a s ni tri otazky: 1. z ceho udelat sifon, kdyz se tak velke neprodavaji a 2. jak tenhle prumer pripojit ke drezu 3. jak v te dire neztracet hrnicky a pribory.

Odpoved na prvni otazku vypadala jednoduse – pouziji se ctyri kanalizacni kolena a slepi se spoje. Teorie vzala zasve po seskladani kolena zjistenim, ze vysledny vytvor je obrovsky.

Odpoved na druhou otazku nejdrive nevypadala slozite. Do drezu se rizne dira a trubka se ke drezu pritahne pres gumove tesneni za pomoci nejakeho kusu plochace, ktery pujde napric trubkou. Jenomze ocelovy zrezne a hlinikovy nesnese louh (stale jsem zil ve svete odpadu, do kterych je potreba sypat louh). A navic se tim vynorila otazka cislo tri.

Takze doslo k odlozeni problemu, reseni jinych veci a obcasne diskusi s kamarady. A pak me Bosohlav privedl na spasnou myslenku: prumyslovy sifon.

Ale to chce nejak zadelat do kanalizacni trubky vodotesnou prepazku jeste navic tvarovanou. Svarit to z oceli? Ale to bude reznout. Zkusit to z neceho slepit? A pak prisel druhy napad – udelat to obracene. Misticku dat dnem dolu a nechat ji pretekat, zatimco do ni pod hladinu bude zaveden odpad ze drezu.

A pak uz se jednalo jen o otazku doreseni detailu. Jedine, co musi byt vodotesne je misticka a to neni problem. Misticka se polozi na nejakou podlazku, ktera bude do trubky vlepena, nebo zasroubovana. Asi ji bude potreba nejak cistit, takze bude nejlepsi to udelat z cisticiho kusu. Na vrch se da spunt a do nej se zalepi konec trubky, kterym pujde dovnitr prostrcit 50mm trubka az do misticky. A nad tim uz nema smysl to rozsirovat, takze se to napoji primo na 50mm vystup drezu. Originalnim drezovym odtokem vetsina nadobi nepropadne a tim jsou doresene temer vsechny detaily.

Podlazku pod misticku jsem nakonec prichytil na nerezovou zavitovou tyc prosroubovanou zkrz cistici kus o pumeru 125mm. Aby se podlazka neprotacela, je tam navic nerezovy sroub kolmo na zavitovou tyc. Pruchody plastem jsou utesnene kusem gumy z duse a stazene mezi dve podlozky. Podlazka je svarena z kusu oceli a trojice podlozek, pote natrena a namontovana. Pokud zrezne tak se toho tolik nestane. Do vicka je tavnou pistoli zalepena pulka spojky na 50mm trubku (mela pekne osazeni). Spoj nepotrebuje byt vodotesny – na to, aby kanalizace nesmrdela by teoreticky stacila i modelina.

Jeste vyresit kde vzit kelimek. Prumer trubky od drezu je 50mm. Prumer kanalizacni trubky je 125mm. Optimalni prumer kelimku bude tedy aritmeticky prumer techto dvou cisel, protoze tim bude mezi prichozi trubkou a kelimkem stejne mista, jako mezi kelimkem a odchozi trubkou. Idealni velikost ma plastova pixla od hydroxidu sodneho na cisteni odpadu. Staci uriznout nozem vrsek a je hotovo.

No jo, ale jak se to bude cistit?

Staci otevrit dekl na cisticim kusu, vyndat kelimek, vylit ho (at uz dal do odpadu, ktery pokracuje v prumeru 125mm dal, nebo treba do zachodu) a vratit ho zpet. Prvnich par tydnu jsme tam v ramci testovani nahazeli uplne vsechno, co muze clovek chtit nahazet do kanalizace. Cajove listi. Pripaleny tuk. Zbytky jidla. Hlinu od cisteni zeleniny. Puvodni plan byl kouknout se na kelimek po tydnu, ale nejak se mi do toho nechtelo. Nakonec jsem si po nekolika tydnech nachystal kybl a dusevne se pripravil na humus jako v sitku. Pak uz stacilo otocit vikem cistaku, sundat ho a zirat na uplne cisty kelimek od hydroxidu plny uplne ciste vypadajici vody.

Od te doby, co mam supersifon jsem nikdy nepouzil sitko, ani hydroxyd. Drez cistim tak, ze velke kusy vyberu do kompostu a male prostoucham do odpadu a vubec me nezajima, jaky odpad poslu dal*. Zarizeni je naprosto bezudrzboce a material stal dost mozna mene, nez novy sifon ke drezu.

*) Bavime se o beznem kuchynskem odpadu. Hlina ze zeleniny, slupky, zatoulany kus spagety, smes oleje na smazeni se saponatem a podobne. Aceton, nebo toluen by asi naleptal trubky. Termit, nebo roztavene olovo by je propalilo a misto toalety se mi zrovna kuchynsky drez take pouzivat nechce.

Ke konstrukci je potreba vrtacka (staci rucni), pilka na zelezo (nebo rozbrusovacka), nuz, pilnik a tavna pistole. Hodi se vykruzovak o prumeru asi 55mm, staci na drevo. Podlazku pod kelimek by slo naohybat, nebo slepit z plastu – svarovani neni nutne.

Udelal bych to po zkusenostech znovu? Rozhodne ano!

Uzijte si eliminaci jednoho z zivotnich opruzu.

Posted by zelenohlav in Stavba, 0 comments

Internetove bankovnictvi – race to the bottom.

Pred davnymi a davnymi casy existovala eBanka, ktera mela pouzitelne internetove bankovnictvi s dvoufaktorovou autentizaci tokenem a dokazala nabidnout i neembosovanou platebni kartu, u ktere mel clovek nejakou sanci dokazat, ze predevcirem skutecne nejel taxikem z Kuala Lumpur do Bangkoku (protoze chlastal s kamaradama lahvace v lomu u Skutce, coz dokazovat nejde a ani neni zadouci). Pote, co ji pohltila jina banka zacaly sluzby vypadat jak u blbejch (chceme vic platit, udelame toho min a jeste pulku zkurvime), takze jsem zmenil banku a zjistil, jak je zumpa hluboka.

Asi dve odpoledne jsem googlil, ktera banka ma normalni autentizacni token a nasel leda kulove s prehazovackou, takze jsem si vybral jednu duveryhodne vypadajici malou banku s tim, ze to snad pujde.

Je pravda, ze v te bance skoro vsechno funguje, banka zatim nezkurvila nic, co nezminim nize v tomto clanku, ale autentizace v bankovnictvi je potrat.

Moznosti autentizace

Banka nabizi v zasade tri moznosti. Username a heslo – no, mentalne retardovanej nejsem, planuju tam mit vic, nez petikorunu, hlasit se tam pres ssh tunel primo do banky nejde a padesatiznakove heslo neberou, takze tahle varianta neprichazi v uvahu.

Dalsi moznost je javova aplikace. V zivote jsem nepotkal jedinou vec v jave, ktera by nebyla uplne na hovno. Ja vim, ze v kazdem jazyce jde psat jako v brainfucku a ve vetsine jazyku jde napsat slusny a prehledny kod pouzitelneho a akceptovatelne rychleho programu. Ale v jave jsem na takovy jeste nenarazil.

A posledni moznost jsou SMS. Vec, kterou jde odchytit, takze bezpecnosti prilis nepomuze a navic to generuje opruz s telefonama. Kde je zase ten kram? Kde je k nemu nabijecka? Jaky to melo PIN? Proc ta debilni SMS jeste neprisla (rekord mam 2 mesice a to jsem tuhle zhovadilost pouzival v zivote jen par mesicu). Vubec nemuvim o tom, ze staci nemit signal a clovek nic nezaplati.

A jako takovy exkrement na cokoladovem dortu – staci, aby nekdo odchytil heslo a vi kolik mam na ucte a komu co platim. Opravdu pokrok proti autentizacnimu tokenu, se kterym jsem se klidne prihlasil do bankovnictvi z internetove kavarny a rovnou i zaplatil.

Pokus prvni

Javu leda hygienickou tyci a tu nemam. Telefon uz nastesti taky nemam, ale muj VoIP operator tvrdi, ze zvladne prijimat SMS, tak to zkusim.

SMS prichazeji v jpg jako rozmazany fax, ktery tak nejak zvladne gocr zkonvertovat do textu. Pravidlo do ~/.procmailrc, najit jak vytrhnout prilohu z mailu bez mailoveho klienta, pipe do gocr a mailnout vysledek do schranky na tom samem serveru. Vypadalo to pouzitelne.

SMS nekdy dorazila za pet minut, nekdy za hodinu, nekdy druhy den, parkrat take az za tyden, nebo i pozdeji. Tak v devadesati procentech pripadu se podarilo behem pul hodiny zaplatit. Vot technika. V eBance to bylo na pet minut i s opsanim cisla uctu do autentizacniho tokenu.

Pak ty idiotske SMS prestaly dochazet uplne. U VoIP operatora mi poradili poridit si misto nomadickeho cisla geograficke. Neco jsem za nej zaplatil (ale jenom jednorazove), musel dojit osobne do banky, ale vypadalo to, ze to zase bude fungovat. Par mesicu to vydrzelo a pak to prestalo dochazet i tam.

Jeste by slo poridit GPRS modem, koupit a platit SIM kartu (jenom kvuli bance), napsat si program, ktery z toho bude cist ty SMS (nic pro Linux jsem nenasel – budu rad za tipy v komentarich; AT commandy znam) ale to uz mi pripadalo jako prilis veky opruz. Hlavne ta SIM karta znamena bud smlouvu s operatorem a riziko, ze si na me dalsi mobilni operator vyzkousi nejake svinarny (jeste porad tu je jeden fyzicky, se kterym jsem nemel tu cest dopis-Surf_plus.gif). Nebo je tu druha moznost – opruz s predplacenkou. Hlidat, kdy v tom kramu vytimeoutuje kredit, nejak tam ten kredit doplnovat (uz to jde prevodem na ucet, jako v civilizovane spolecnosti, nebo se kvuli tomu porad clovek musi tahnout nekam do kasina?) a celkove na tu hovadinu porad myslet.

Ta java preci nemuze byt tak strasna.

Spamove SMS na obe cisla obcas dorazi dodnes, chyba neni na strane VoIP operatora.

Pokus druhy

No jo, ale javovsky kod bezici na kompromitovanem pocitaci moc bezpeci neposkytne. Takze jsem vytahl stary notebook, flaknul na nej cisty Debian stable, browser a budu na to mit jako idiot extra pocitac, na kterem pro sichr nic jineho nepobezi.

Pri experimentech s longboardem jsem na par tydnu ztratil chut ridit (ruka bolela jak svine), takze me do banky hodila pritelkyne. A v bance nezvladli vygenerovat klic in situ, ze si ho mam vygenerovat doma v javovske aplikaci. Wifi tam samozrejme nemeli a instalovat javu po gprs zkrz telefon pritelkyne vypadalo na dlouhou akci, takze dalsi pokus druhy den. Mel jsem si precist navod (ktery je v pdf odkazovany uprostred dokumentu obecnych kecu). Nepotesi, ale nejde vychytat vsechno.

Zjistit, kterou to potrebuje javu (je to tak “multiplatformni”, ze prvni krok je zjistit, jestli IBM, nebo SUN), stahnout aplikaci a aplikace ma jiny checksum, nez se pise v navodu od banky. Takze tisknu vsechny checksumy a beru si je do banky. Bud mi reknou, ze to je o.k., nebo mi reknou, kde vzit spravnou aplikaci a v takovem pripade ten Debian preinstaluju. S tim generuju klic z dubiozni javove aplikace, byt stazene ze stranek banky.

Ptitelkyni se to dalsi den nehodilo, ale co uz. Prochazka je zdrava a deset kilaku cloveka nezabije. A deset zpatky taky ne :-), beru dva litry vody, kus neceho k zradlu, knihu a valim. Tentokrat uz se povedlo predelat autentizaci na javovou, ale muj dotaz na checksum aplikace vubec nepochopili. Nakonec jsem na vytistene papiry napsal svuj mail a poprosil je, at to predaji IT oddeleni, protoze pokracovat v debate nemelo smysl.

Dalsi den nachazim v mailboxu jakysi zvast o tom, ze aplikace je na te a te adrese (ze ktere jsem to stahoval a bylo to na papire vytistene) a nic vic. Ptam se explicitne, jestli je v poradku, ze aplikace ma checksum, ktery uvadim, kdyz maji v navodu jiny. Soude dle odpovedi IT oddeleni zjevne nechape, co to je checksum. Nakonec se asi po tydnu se dozvidam, ze updatovali checksumy v navodu. Kdyby to byla autentizace do diskusniho fora spolku pratel DIY hovnocucu, tak o nic nejde, ale tohle je kurva banka!

Uff, mam to za sebou.

Intermezzo: Hesla

Heslo do bankovnictvi i do javoveho nesmyslu ma samozrejme omezenou delku (nastesti ne na 10 znaku, takze tam da vejit s necim jaks taks bezpecnym), vyzaduji specialni znaky a jeste trvaji na jeho periodickych zmenach, aby clovek nemel sanci si ho zapamatovat a musel ho mit napsane. Meli by si precit tohle XKCD.

Pouzivani

Po par tydnech zjevne zmenili neco na bankovnim webu a nacteni bankovnictvi trva deset minut. Jasne, ze ten notebook neni nejrychlejsi, ale porad je o neco malo rychlejsi, nez muj stary Asus EEE, ktery je na prohlizeni webu stale jeste omezene pouzitelny. No, neplatim tak casto …

Javova aplikace neumi podepsat vic prikazu najednou. Takze vyplnit prikaz, vyvolat aplikaci, zadat heslo, pockat, az se to aktivuje, podepsat a znovu. Prvni platba 20 minut, kazda dalsi po deseti.

Pak chci jednou zaplatit a heslo uz dohromady nedam. Cim mene to clovek pouziva, tim spis zapomene heslo. A cim hur se to pouziva, tim mene se to pouziva.

Potrebuju neco zaplatit a hodinu upgraduju javu. Nevim, jestli ta java je tak derava, ani jestli mi tu aplikaci se starou javou nepusti banka, nebo browser, ale tohle je OPRUZ!

Oprava, javova aplikace dokaze autorizovat vice plateb najednou. Pokud jsou zcela identicke a nahromadily se, kdyz se autentizacni aplikace odmitla pustit kvuli stare jave. Very useful! Jinak, nez pokusem o autentizaci asi pustit nejde (patrne by sla pustit z commandline, ale otazka je, co by udelala).

Po dalsich trech mesicich potrebuju neco zaplatit. V mezicase davam pritelkyni hotovost, aby ji zbyvaly penize na uctu a platila za me ze sveho uctu. Dokonce ji pomahlam hledat po baraku telefon. A pri pokusu o autentizaci platby to chce zase upgradovat tu debilni javu. Tohle fakt nejde!

Jak dal

Zakladam ucet u jine banky. Nalezl jsem jednu, ktera ma autentizacni token. Snad to bude fungovat.

Pripadam si jako debil. Opravdu nikomu nevadi, ze uz se nenabizi normalni, zabezpecene a efektivne fungujici veci, ktere tu byly bezne pred patnacti lety?

Posted by zelenohlav in Absurdity, 1 comment

Klavesnicova makra podruhe – lokalni

Diky Jendove komentari pod jak-automaticky-vkladat-text-i-kdyz-se-nekdo-snazil-aby-to-neslo jsem objevil xdotool. Precetl jsem si manualovou stranku a dostal par napadu. A o tech, ktere se mi zatim osvedcily bude tento clanek.

UNIXova graficka nadstavba X-window ma sice nekolik schranek (clipboardu), ale pokud je chcete normalne pouzivat – treba oznacit levym tlacitkem text v browseru a vlozit ho prostrednim tlacitkem do textoveho editoru otevreneho v terminalu, nebo naopak – je nutne system nakonfigurovat tak, aby se choval, jakoby mel schranku jednu. Jenomze obcas by se hodilo vice schranek u kterych si clovek muze sam vybrat, do ktere co ulozi. Staci se snazit nekomu poslat mail, ve kterem je cast textu z jineho mailu. Ctu zdrojovy mail, oznacim text, zavru zdrojovy mail, otevru novy mail, chce to po me adresu, zjistim adresu, chci ji oznacit a tim prichazim o puvodni text. Ne, ze by to byla neresitelna situace, ale zbytecny opruz to je.

Nekdo mozna namitne, ze mam mit adresar s maily primo v klientovi … ale tak muj mozek nefunguje. Ne, opravdu nevim, jestli jsem si toho cloveka ulozil pod jmenem, prijmenim, nebo prezdivkou. Pripadne pod kterou prezdivkou. A pokud je to firma, tak si dost mozna pamatuju jenom jednu vec, kterou jsem tam kupoval a nic jineho. Takze by ten mailovy klient musel umet prohledavat bloky textovych dat podle (nekdy i vice) klicovych slov a ve vybranem textu pak hledat mailove adresy. Ne, ze by to principialne neslo, ale nic takoveho jsem nikde nevidel, takze mam svuj program na adresar. Adresu oznacim levym tlacitkam, prejedu do terminalu (nebo jen prehodim screen) s mailovym klientem a vkladam prostrednim tlacitkem.

Obcas se take stava, ze clovek potrebuje posbirat data z vice mist a vlozit je do jednoho. Treba prijde URL rozlamana na vice radek od nekoho, kdo ma mail na seznamu. Nebo je potreba vykopirovat z nejakeho clanku na webu jenom to dulezite a ne kecy okolo.

Cim to ovladat?

Zadani je jasne a ted nastava otazka cim to ovladat. Samozrejme by slo pouzit zvlastni klavesove zkratky, ale pak je problem pri vkladani textu, protoze text prichazi jako z klavesnice, takze je nutne pockat, nez uzivatel pusti vsechny modifikatory (Control, Alt, Shift, Tucnak …), jinak se mohou stat nejruznejsi veci. Samozrejme by slo poslat text z vedlejsiho pocitace pres inputattach (klavesnicova makra poprve), ale jak ho pohodlne dostat tam? Taky by slo poslat nejake nevyuzivane scankody, ale na bezne klavesnici se par nevyuzivanych klaves najde.

Kdysi jsem psaval cisla zasadne na numericke klavesnici. Jenomze pak prisly vykonne notebooky, vice cestovani a numericka klavesnice najednou nebyla k dispozici, takze nezbylo, nez se naucit psat cisla na hornim radku klavesnice. Po par letech uz mi to ani neprislo a od te doby je numericky blok me klavesnice zcela nevyuzit. Precijen je zbytecne daleko na to, aby tam clovek presouval ruku, kdyz chce napsat cislo a zdrzuje to. Jeste se da pouzit Ctrl a numericky +/- na zmenu velikosti textu v browseru, ale to uz funguje i s normalnim + a -, jak se mi povedlo zjistit po ziskani noveho notebooka, ktery uz numericky blok ani neemuluje pres Fn. Tim ziskavame klavesy 0-9 na 10 schranek a nekolik dalsich okolo.

Jak to ovladat?

Zkusime tedy vymyslet intuitivni ovladani.

Do schranky je potreba ulozit a pak z ni cist. Prepinani modu je pakarna, protoze si clovek musi pamatovat v jakem je modu (a samozrejem VIM ktery textovy editor je nejlepsi, ale i tak je lepsi se tomu vyhnout, kdyz to jde). Slo by rozdelit klavesy na 0-4 a 5-9, ale to by bylo intuitivni jak brainfuck. Takze zbyvaji tri rozumne varianty: vkladat bez modifikatoru a cist s modifikatorem, nebo opacne, pripade delat vse bez modifikatoru a hadat, co chce uzivatel udelat. Systemy, ktere hadaji, co chce uzivatel udelat vetsinou funguji blbe a clovek se kvuli nim nauci sprosta slova v mnoha cizich jazycich. Dalo by se predpokladat, ze s prazdnou mysi schrankou se ma extra schranka vypsat a s plnou se ma text prekopirovat z mysi do extra schranky. Ale na rovinu – mazete po pouziti obsah schranky? Asi ne, to by byl opruz navic. Delat si zivot tezsi neplanuju, takze posladni moznost pada.

Vypisovat obsah schranky modifikatorem znamena, ze modifikator modifikuje zacatek vypisu. To je sice jakesi technicke omezeni, ktere by mozna slo obejit lepe, nez rychlym uvolnenim modifikatoru v kombinaci s vlozenim cekani pred zacatek vypisu, ale neni to jedina nevyhoda. Druha nevyhoda je vkladani bez modifikatoru. Je sice rychle, ale obcas clovek hrabne po prave sipce, nebo PgUp/PgDn a strefi se i na numerickou klavesnici a prepise si schranku, aniz by si to uvedomil. Na to jsem prisel tim tezsim zpusobem (nejdriv mi to pripadalo intuitivnejsi).

Tim zbyva jedina varianta: prepis schranky mysi do extra schranky: modifikator + cislo na numericke klavesnici (pouzivam Shift), vypsani extra schranky: cislo na numericke klavesnici.

Tim se resi i sber dat po dokumentu, ale kdo si ma pamatovat kterou schranku pouzil naposledy. Takze by se hodila jeste funkce na pridani do schranky. Rozhodl jsem se to nekomplitovat a vytvorit jedenactou extra schranku, do ktere pujde pridavat z mysi schranky. Klavesa tecka na numericke klavesnici ji smaze (krome tecky to je i Delete, ale asi jste ji tak v tomto tisicileti nepouzili), klavesa plus prida (to je docela intuitivni) a klavesa lomitko vypise obsah (protoze minus a hvezdicku uz mam zabranou). Jeste me napadlo, ze by plus se shiftem a altem mohl pridat mezeru, nebo konec radku a teprve pak dalsi data, ale ukazalo se, ze to prilis nepouzivam.

Kdo sezral minus a hvezdicku? Numerickym minusem vkladam obsah schranky, kdyz nechci sahat az na mys a hvezdickou vkladam totez, jen s odstranenou diakritikou (to se obcas hodi). Vyhoda je ta, ze se do grafickych programu text vlozi tam, kde je prave textovy kurzor (stejne, jako do terminalovych pri beznem vkladani prostrednim tlacitkem) a neni treba peclive pozicovat mysi kurzor tam, kde uz je textovy kurzor.

Implementoval jsem toho vice, ale toto jsou veci, ktere od okamziku implementace pouzivam temer denne a prijdou mi kulervouci.

Implementace

Je potreba rozlisit, jestli cisla a dalsi znaky prichazi z alfanumericke casti klavesnice, nebo z numerickeho bloku. To lze vyresit tak, ze vytvorime zkratku na scankod klavesnice a ne na prichazejici znak. Scankody zmacknutych klaves (a dalsich eventu) ukaze program xev.

Navod je specificky pro windowmanager Fluxbox, ktery pouzivam. Pokud pouzivate jiny, ceka vas googleni a cteni manualovych stranek, protoze vlastni klavesove zkratky jsem v zadnem jinem windowmanageru asi nikdy nekonfiguroval (mozna v minulem tisicileti ve fvwm2 a WindowMakeru, ale v takovem pripade uz jsem zapomnel jak). Ve Fluxboxku to je zcela jednoduche. Staci otevrit soubor ~/.fluxbox/keys a pridat par radek:

#Numericke 0-9
Shift 79 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 79
Shift 80 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 80
Shift 81 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 81
Shift 83 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 83
Shift 84 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 84
Shift 85 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 85
Shift 87 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 87
Shift 88 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 88
Shift 89 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 89
Shift 90 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem 90
79 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 79
80 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 80
81 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 81
83 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 83
84 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 84
85 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 85
87 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 87
88 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 88
89 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 89
90 :Exec /home/username/bin/xtraclip_mem_out 90

#Numericky -
82 :Exec /home/username/bin/mouse_copy
#Numericka *
63 :Exec /home/username/bin/mouse_copy_uncs

#Numericky +
86 :Exec /home/username/bin/xtraclip_add
#Numericka .
91 :Exec /home/username/bin/xtraclip_del
#Numericke /
106 :Exec /home/username/bin/xtraclip_out

Misto username si samozrejme dejte svuj username. Asi se to vyrovna i jen se jmenem programu, pokud mate svuj “$HOME”/bin v ceste, ale proc to delat zavisle na promennych prostredi.

xtraclip_mem:

xclip -out > ~/extra_clipboard/"$1"

xtraclip_mem_out:

xdotool type -- "`cat ~/extra_clipboard/"$1"`"

mouse_copy:

xdotool type -- "`xclip -out`"

mouse_copy_uncs:

xdotool type -- "`xclip -out | cstocs utf8 ascii`"

xtraclip_del:

echo -n '' > ~/extra_clipboard/x

xtraclip_add:

xclip -out >> ~/extra_clipboard/x

xtraclip_out:

xdotool type -- "`cat ~/extra_clipboard/x`"

Jeste vytvorit adresar, kde budou v souborech ulozene nove clipboardy (ktere timpadem preziji i restart pocitace):

mkdir ~/extra_clipboard/

Pokud neco z toho nefunguje, jak ma, vlozte do skriptu pred xdotool sleep.

sleep 0.1

Pak uz staci v menu ve Fluxboxu dat reload config (nebo restartovat Fluxbox, nebo Xserver) a muzete se tesit z novych klavesovych zkratek. Nakonec – jak si myslite, ze se do tohoto clanku dostaly obsahy tech vsech souboru. Skutecne jsem nepreklikaval osmkrat sem a tam. Deset schranek je navykovejsich, nez opiaty.

EDIT: Zda se, ze jsem se unahlil s optimalizaci. Behem ladeni jsem na zacatku kazdeho z vyse uvedenych skriptu pouzival

sleep 0.5

a postupne jsem ho snizil az na 0.1 sekundy. Pak jsem presel na klavesove zkratky, ktere pri vypisovani nepouzivaji zadny modifikator, takze se sleep zdal byt zbytecnym a pri psani tohoto clanku byl vynechan. Samozrejme bez otestovani, protoze jsem si byl jist, ze tam uz je k nicemu.

Ukazuje se, ze tam k nicemu neni. V pripade, ze tam sleep neni, nevypise se prvni znak, protoze zjevne prijde drive, nez Key Release od klavesy, ktera akci spustila.

Posted by zelenohlav in Linux, 4 comments
Barevna tiskarna uplne zadarmo

Barevna tiskarna uplne zadarmo

Pokud si chcete vytisknout zelenou kartu, abyste nemuseli do pojistovny (nebo otravovat pojistovnu, aby vam ji zaslala postou), tak zjevne muzete, ale pouze pokud mate barevnou tiskarnu.

Protoze je jednodussi buzerovat lidi za to, ze jejich zelena karta neni na zelenem podklade, nez nekde v registru zkontrolovat, zda pojisteni skutecne existuje. Takze se zda, ze pokud mate tu touhu jezdit bez povinneho ruceni a jedine, co vam v tom brani je obava z policejni kontroly, muzete si misto povinneho ruceni v klidu koupit barevnou tiskarnu.

Ale asi vam tahle rada je k nicemu, protoze pokud muzete v pripade (byt nepravdepodobneho) problemu pokryt skodu do 35 mega (bezna vyse ruceni), pak uz tu barevnou tiskarnu asi mate, pokud o ni mate zajem. Precijen i konzervativne investovanych 35 mega nese alespon 3% rocne a to dela neco pres 80 tisic mesicne.

A nakonec, co se divime? Nihil sub sole novum, neni to tak dlouho, co se podobne buzerovalo s popisem na zelene karte a psalo se o lidech, kterym policie nedovolila podepsat si kartu na miste.

To uz nastesti snad neplati, ale kdyz uvazim jakou znalosti zakonu jsou soudruzi prislusnici casto vybaveni, sve zelene karty radeji podepisuji.

Posted by zelenohlav in Absurdity, 0 comments
Pokrok 1: Kindle

Pokrok 1: Kindle

Po opadnuti radosti z utopeni Androida jsem zacal uvazovat, na cem si budu cist elektronicke knihy.

Technicka vyhoda e-inku je, ze nepotrebuje napajeni k tomu, aby na nem byl vykresleny obraz a da se cist i na slunicku, coz u podsvicenych LCD displayu prakticky nejde. Nebyl jsem zrovna nadsen z idey vyhozeni dalsich penez do kanalu za dalsi kram, ktery me bude jenom prudit, takze jsem se zeptal kamarada, ktery ma stary kindle s klavesnici a ten si ho chvalil.

Po chvili googleni jsem narazil na to, ze se tenhle starsi Kindle da rootnout, da se na nem otevrit terminal, pristupovat k siti a dokonce i pustit VNC. Takze jsem ho koupil. Rootnul jsem ho bez problemu hned prvni den (pravda – vsechny k tomu potrebne veci jsem mel nastahovane dopredu), terminal a VNC chodily take. Akorat se mi nejak nepodarilo rozchodit klavesove zkratky poustejici ten terminal – parkrat se mi ho povedlo spustit, parkrat ne. Od te doby jsem nemel cas zkoumat konfiguraci.

O spolehlivosti pouzivani aplikaci jako je VNC a terminal nemuzu timpadem rici nic, krome toho, ze chodily napoprve.

Originalni SW a HW zarizeni proste funguje. Dela to, co se od nej ocekava. Zni to banalne, ale pokud si prectete muj prispevek o Androidu, zjistite, ze to neni samozrejmost.

Ctecka ukazuje pdf i txt (to txt jsem asi nezkousel s diakritikou), da se ovladat i v tlustych rukavicich, ovladani je prehledne, v dokumentech jde hledat, browser v ramci moznosti HW neco ukazuje (zkusil jsem ho jenom parkrat – preci jen ovladani neni z principu uplne prakticke), da se pripojit k wifi a dokonce to umi i prehravat hudbu (ale nejde si vybirat pisnicku, zacne prehravat od zacatku, jako autoradio s USB konektorem na flash). Na jedno nabiti vydrzi s vypnutou wifi asi mesic. Se ctenim zadne problemy nejsou, jen vyjimecne v nekterych pdf z neznamych duvodu neni videt uplny spodek (2-3 radky) jedne, nebo dvou stranek z cele knihy. Asi to souvisi se skalovanim na display, nastava to nekdy kdyz je zkracena posledni strana kapitoly.

Myslim, ze se jedna o Kindle 3 (vypada stejne, jako na ilustacnim obrazku), ale oznaceni na pristroji nikde neni – tuhle formu kretenismu se asi naucili od Nokie.

Nevyhody:

  • Browserem nejde stahnout pdf, ani txt po wifi. Zarizeni tvrdi, ze to proste nejde. Zjevne schvalnost vyrobce. Po kabelu to neni problem.
  • Nejde zvetsit text ani za cenu otoceni, nebo nutnosti scrollovani. Nejde ani otocit text o 90 stupnu. Na druhou stranu velikost a rozliseni displaye jsou dostatecne, takze me to netrapi.
  • Nerozchodil jsem klavesove zkratky na pousteni dohackovany aplikaci vecpanych dovnitr po rootu. Ale snazil jsem se jenom jeden vecer i s rootnutim.
  • Nabijeni mikroUSB konektorem. Ale puvodni kabel zatim drzi, neni treba nabijet porad. MiniUSB by bylo vyrazne rozumnejsi, ale kurvitko uz je dneska standard.
  • Neni to otevrene. Pritom to je zarizeni, do ktereho by bylo prakticke dodelat aplikace tretich stran – treba vedeckou kalkulacku, poznamky synchronizovatelne s pocitacem nebo mailoveho klienta.
  • Na klavesnici nejsou specialni znaky. Ale jdou vybrat a zadat, coz je vyrazne lepsi, nez na Androidu. Zkusenosti s ovladanim terminalu ale moc nemam, protoze se mi ho zatim povedlo pustit jen pres ssh pres usb kabel.
  • A taky to samozrejme nema seriovy port, voltmetr a 38 dalsich featur, ktere by vyuzil jeden clovek ze sta tisic :-).

UPDATE: zda se, ze seriovy port by na kindlu 3 k nalezeni byl: popis. K baterce by melo vest I2C (vlakno se tyka jine verze kindlu).

Posted by zelenohlav in Recenze, 0 comments

Pseudopokrok 1: android

Vzdy jsem chtel mit maly pocitac do kapsy, na kterem bych si mohl neco precist, kdyz se nudim nekde ve fronte. Neco napsat, nebo naprogramovat, kdyz me to napadne. Neco spocitat, kdyz to potrebuji. Kouknout na web, pripojit se na server, snadno odzalohovat data na velky pocitac, pripojit tiskarnu, flashku, scanner, nebo co je zrovna potreba.

Palm vypadal pekne, ale bez klavesnice na nem slo rozumne akorat cist predpripravene texty. Psion vypadal jako malinkaty notebook a dokonce dokazal produkovat normalni text citelny na jinych systemech, kdyz byl clovek ochoten tahat CF karty sem a tam. A pak prisly Androidy. Zrovna se mi nehodilo utracet, takze jsem nebyl zrovna early adopter, ale po nejake dobe mi kamarad nabidnul slusne hodnoceny tablet za temer neprekonatelnou cenu a ja si ho koupil.

Fazi nadseni vystridala pomerne rychle faze zklamani. Melo to USB OTG (takze i USB HOST), ale pripojit sla jenom klavesnice a mys. Podle nekterych informaci na webu mela jit pripojit i USB flash, ale to se mi nikdy nepovedlo. CDMA modem, sitovka, nebo seriak ani nahodou. A aplikace byly takove chujove. Kdyz se jim chtelo fungovat, tak fungovaly pekne. Ale uplne bezne se pri automatickem upgradu aplikace ztratila jeji data. K cemu je dobra aplikace na poznamky, kdyz je ztrati? Na co jsou mapy, ktere se upgradovaly a potrebuji jeste rucne stahnout mapy, coz clovek zjisti kdesi mimo civilizaci a internet, kdyz ty mapy potrebuje.

I na nejhorsi mechanicke qwerty klavesnici se mi psalo vyrazne lepe, nez na nejlepsi virtualni, takze jsem tu vec zanedlouho venoval pritelkyni na hry a dal tahal tezky Asus EEE.

Pak si kamarad nechal z USA poslat Androida s hardwarovou klavesnici a ptal se me, jestli ho nechci taky. Cena byla dobra, ale po zkusenostech jsem vahal. Na klavesnici se psalo dobre, browser browsil, ssh sshovalo, LEDka puvodne urcena k fotaku fungovala jako svitilna a po chvili prace s nozem a stabilizovanym zdrojem, jsme pripojili i USB flashku. Tak jsem do toho sel.

Problem byl, ze fazi nadseni opet velmi rychle vystridala faze zklamani.

Na klavesnici se psalo dobre, ale chybely ji znaky []{}`~<>\| a klavesy ctrl a alt. Znaky i klavesy sly dodefinovat v konfiguracnich souborech. Jenomze caps lock predefinovany na ctrl fungoval jenom nekde a nekde ne. Dodefinovane znaky nefungovaly krome shift-mezera, kam jsem nacpal |. Nesel v tom napsat ani shellovy skript. Text se psat dal, ale zase nebylo, jak ho rozumne dostat do jineho pocitace. Aplikace pro ssh neumela scp a nebezela v terminalu, ale extra.

Terminal se snazil nedostatky klavesnice resit, takze mel ruzne divne zkratky, ktere ale nechodily v ssh (nebo to bylo opacne?), multitasking nefungoval, stacilo si ze ssh odskocit na pet sekund pryc a bylo po spojeni. Zajimave ale je, ze to az do pokusu o navrat do ssh spojeni drzelo a za hodinu a pul uplne vyzralo baterku.

Kopirovani v terminalu bylo spise pro nastvani, protoze se povedlo neco zkopirovat tak na desaty pokus a to jeste nebylo to, co jsem chtel. Opsat to bylo nekolikrat rychleji.

A s dalsimi aplikacemi to vypadalo podobne.

ssh bezne zapominalo klice k serveru. I kdyz byly zakazane automaticke updaty. Navic se musela neustale zadavat passphrase. A aplikace obcas vydrzela pripojena par hodin, ale obcas lehla behem deseti sekund.

Kalkulacky ignorovaly hw klavesnici, takze se s nimi bylo nutne smrdlat na displayi. K tomu nezvladaly zadani vyrazu a jeho vyhodnoceni az kdyz je zadany, takze jsem casteji pocital v terminalu v bashi (a ten je jenom celociselny).

Aplikaci pro scp jsem nerozchodil ani jednu.

Spuborovy system navrhoval magor, na to abych dokazal najit home a nektera dalsi mista, jsem si nakonec udelal symlinky.

Aplikace pro editaci databazi (ktera byla nutna pro rozchozeni tetherignu, ktery Verizon zakazal i kdyz to zarizeni vubec nebylo v siti Verizonu) si nahodne buhviproc brala rootovska prava. Zabezpeceni vubec vypadalo jako na Windows 95, stejna jako pouzitelnost aplikaci.

V browseru slo napsat jenom mala pismena.

Prohlizec pdf pri otoceni orientace displaye s prevdepodobnosti asi 30% skocil kamsi do haje. Po zakazani otaceni se neotacelo nic … krome prohlizece pdf, ktery to ignoroval. Takze cteni vyzahovalo opatrne drzeni zarizeni ve vhodne poloze. V pripade, ze jsem potreboval volnou ruku, bylo potreba nejdriv shodit aplikaci a teprve pak zaklapnout klavesnici a schovat to do kapsy. Druha aplikace si zase nikdy nepamatovala, jaky soubor byl otevreny a muselo se k nemu doklikat (ale v nem uz stranku vedela). Kdyz uz se clovek misto cteni stresoval, aby si pamatoval stranku, tak na ni stejne musel doscrollovat rucne, coz bylo obcas i na pet minut. Jako u blbejch.

Aplikace bezne vyzadovaly nesmyslna opravneni (pristup k probihajicicm hovorum, GPS a kamere u aplikace na poznamky a podobne), pripadne mely nastaveni, ktere vyzadovalo zmacknout tlacitko “done” umistene mimo display, ke kteremu bylo nutne se doscrollovat – pote, co na clovek prisel na to, proc se nastaveni neuklada.

Do toho hromada buzerace. Pri tetheringu se neda pracovat s wifi, takze jediny zpusob, jak dostat data z notebooka do telefonu byl propojit se pres GSM na internet, zapnout tethering a pomalinku nahrat data na vzdaleny server. Pak zrusit tethering a pomalinku pres GSM ta data stahnout zpet. SIP telefonie nechodila pres GSM a to ani pres tethering.

Touchscreen reagoval jenom kdyz mel naladu, ale reboot pomohl (takze softwarovy problem), wifi obcas zapomnel taky. K nabijeni debilni konektor microUSB – za rok a kus jsem oddelal asi 5 kabelu. Za vice, nez deset let pouzivani temer stejne velkeho miniUSB na vsechno (externi disk, DVD palicka, HUB, graficka karta) mi neodesel ani jeden kabel. Typicke kurvitko.

Placene aplikace si muze koupit jenom blazen nechapajici, jak nezabezpecena je platebni karta. V systemu, kde si kazda druha aplikace muze precist cislo platebni karty, nekam ho poslat a ukrast z ni penize samozrejme nejde platit jinak, nez kartou. Zadny paypal, nebo neco podobneho. Pro inspiraci.

Pak jsem ten kram utopil. Vyndat baterku neslo. Pod kryt jsem se dostal asi po desti minutach nozem jen proto, abych nalezl miniaturni torxove sroubky drzici konektor baterky. Jeste asi hodinu pekne hral v kapse. Horet kupodivu nezacal. Pak definitivne chcipl a tim skoncilo me trapeni s androidem. Stockholmsky syndrom je svine, mel jsem ho rozdupat o trictvrte roku driv. Stejne jsem na nem poslednich devet mesicu akorat cetl pdf a psal si kratke poznamky do textoveho souboru ve vi (vim tam samozrejme nebyl). Jestli ma nekdo pocit, ze tohle je pokrok, mel by si dojit za lekarem, nebo vyzkouset operacni system s aplikacemi, ktere funguji, delaji vzdy to same, multitaskuji a neztraceji data. Debian, nebo BSD z konce minuleho tisicileti je proti tomu zazrak pouzitelnosti, novejsi verze ani doporucovat nebudu, abych psychicky mene odolne uzivatele neprivedl k sebeposkozovani.

Abych si na tu vec jenom nestezoval – bylo to male (ale to je odrezek ze zamkove dlazby taky), umelo to svitit (jako LEDka za 30kc s baterkou za padesat), melo to tethering internetu na wifi (ktery blokoval SIP, takze krabicka za sest dolaru z ebaye byla vyrazne uzitecnejsi), na klavesnici se dobre psalo (pokud nebylo potreba ovladat operacni system, nebo programovat) a nakonec jsem nasel i zpusob, jak z toho jednoduse stahnout data. Jedina nevyhoda FTP je, ze si ta data mohl zaroven stahnout kdokoliv v okoli.

Kdyz uvazim, ze by mi stacil notebook Pentium 100MHz se 128MB RAM, 20GB diskem a USB hostem zmenseny ve vsech rozmerech na pulku az tretinu, pripadam si jako idiot, kdyz nemuzu na trhu najit pouzitelne zarizeni. Aspon, ze e-inkove ctecky delaji to, co se od nich chce a delaji to dobre.

Windows phone ani zkouset nebudu, z desktopovych Windows jsem utikal k UNIXum diky stejnemu chovani systemu a aplikaci, na to nemam nervy. iPhone se vyradil z vyberu sam, protoze preci neni mozne chtit na pocitaci psat a poustet vlastni programy ani v BASICu. Nakonec mi nezbyde, nez postavit neco maleho z prumyslove desky, ktera nebude mit suspend to RAM (protoze ho nema zadna).

Posted by zelenohlav in Recenze, 7 comments

S kuryrem jak u blbejch

Kuryrni sluzby se snazi konkurovat Ceske Poste. To nevypada jako prilis slozity ukol, kdyz uvazime, ze posta zustava v dobe, kdy Wattuv rozteznik byla horka novinka v regulaci otacek parnich stroju. Ale zjevne s tim maji nejaky problem. Pro koho ty sluzby vlastne jsou?

Kdyz jsem si objednaval zbozi kuryrem do prace, psal jsem ke kazde objednavce od kdy tam budu. Nikdy nebyli schopni prijet, kdyz jsem tam byl. Nastesti to vzdy nekdo z kolegu prebral. Dostatecne pozde prijeli jen jednou – tesne pred Vanoci nekdy okolo jedenacte vecer. Do systemu napsali, ze jsem prevzeti odmitl, prestoze jsou tou dobou byl asi 150 kilometru daleko a velmi by me prekvapilo, kdyby tam dokazali kohokoliv potkat.

Ne, pro bezne zamestnance tyhle sluzby zjevne nejsou. Ale pro OSVC a dalsi pracujici z domova by to fungovat mohlo, ne?

Teoreticky ano. Prakticky to je trosku komplikovanejsi. Nejdriv se prepravni sluzba rozhodne, ze nikam nepojede, pokud po telefonu neoveri, ze ma prijet. Tak zavola nekdy v osm rano, kdyz spim. Logicky to nikdo nezvedne, takze genius z prepravni sluzby usoudi, ze nejlepsi modus operandi je zkusit to druhy, treti a ctvrty den vzdy ve stejny cas. Pak jsem zrusil telefon, coz situaci o neco zjednodusilo. O tom sem taky nekdy napisu, jak se operator rozhodl, ze zacne navic chtit pausal za vec, ktera ve vice, nez devadesati procentech pripadu slouzila k tomu, aby me mohl vzbudit nejaky telefonni spammer.

Po zruseni telefonu a zmene adresy doruceni to probiha v lepsim pripade asi takto: Prepravni sluzba dostane adresu s doplnujici informaci, ze na miste nekdo bude a ulice X jeste nema v google mapach jmeno a je soubezna s ulici Y. Ulice X uz je minimalne deset let stara, ale to asi neni dost. Mam overeno, ze ulice Y je v google mapach i v navigacich, takze to neni problem. Nepritomnost telefonniho cisla v adrese typicky zajisti, ze nakonec po par dnech zkusi prijet. Pripadne se ozvou eshopu, ktery zbozi posila, ten mi posle mail a v odpovedi zopakuji adresu s doplnujicimi to, co uz jsem jednou posilal a pak zkusi prijet.

To je docela pouzitelne, pokud se cloveku nepodari narazit na kreativniho kuryra.

V lepsim pripade kuryr nedokaze zaklepat a tak vhodi do schranky listek. Vyplnovat ho je zrejme zbytecne, takze pokud je na ceste vice balicku, zacina detektivni prace.

Ovsem za vrcholne zazitky s kuryry nemohou kuryrni sluzby, ale odesilatele.

Napsal jsem firme adresu: ulice X, PSC, obec A s obvyklou zpravou pro prepravni sluzbu. Policko telefon nelze nechat prazdne, takze tam pisu 123456789. Firma trva na tom, ze nezbytne nutne potrebuje nejaky telefon. Dostava cislo na pritelkyni, ktera ma telefon, ktery dopoledne nezvoni a nekolikrat tydne je i zapnuty. Za par dni se ji shodou nahod dovola prepravni sluzba, ze je v ulici Y (tedy te soubezne), ale v obci B. To by nemusel byt zas az takovy problem, je to sem necele dva kilometry, ale pry to nejde. Pak mi prichazi mail, ze mam na webu DPD opravit adresu a po rozkliknuti linku se nestacim divit.

Odesilatel zjevne nebyl funkcne gramotny, takze jako adresu napsal ulice “A, B cislo popisne”. Do kolonky cislo popisne radeji nic a v policku obec je nedaleka obec B, kterou jsem nikde neuvadel. Ulice a cislo opravit jdou, ale obec ne, takze pisu vysvetlivku do jine kolonky a doufam.

Ctyri dny se nic nedeje. Pisu odesilateli, ze by mozna pomohlo dat kuryrni sluzbe spravnou adresu.

Dalsi den dorazi kuryr, tentokrat uz se spravnou adresou. Chapu, ze tahle firma ten telefon fakt potrebuje predat kuryrni sluzbe, aby mela alespon nejakou sanci na doruceni zbozi. Ale jeste efektivnejsi by bylo dat jejich zamestnancum skoleni: “Zaklady opisovani adresy zakaznika” a “Funkcni gramotnost pro zacatecniky”.

Jina firma zase trva na zaslani kuryrem, ale neni schopna zajistit dodani v dobu, kdy muzu byt na miste. Ale depo PPL je po ceste, takze se domlouvame na zaslani do depa, kde si objemne zbozi vyzvednu. Pak se ozvou, ze to musi poslat jedine DHL (tusim), takze zjistuji, kde maji Depo. Pri ceste to neni, ale da se. Davam jim adresu depa s upozornenim, ze to je depo, jak jsme se domlouvali. Za par dni vola zoufaly kuryr PPL, ze ktereho postupne dostanu, ze je pred depem DHL a ceka na me. Ti idioti to poslali PPL na depo DHL. Navrhuji, at s tim flakne do depa PPL, ktere mam stejne pri ceste, ale to pry nejde, protoze zbozi je na dobirku. Projevuji jistou uroven nepochopeni a dozvidam se, ze je od PPL Sprint, coz je asi zjevna jina firma, nez PPL, takze nemuze nechat dobirku na depu PPL. Nakonec jsme se nastesti dohodli, ze to po par dnech privezl vecer (kdyz uz jsem nebyl v praci) primo na misto.

Pomyslnou zlatou medaili na mem zebricku kretenu ma ovsem jeden obchodak z firmy, ktera nam driv tiskla tricka pro Chapadla.cz. Spoluprace s tiskari fungovala moc pekne, dokud nam nevymenili obchodaka, ktery s nami jednal. Chteli jsme pred Vanoci vytisknout tricka. Nektera uz byla slibena a potrebovali jsme je druhy den. Asi hodinu pote, co jsem sel spat, se dozvidam, ze nas shani kuryr nekde v Usti nad Labem. Ve meste, ve kterem jsme nikdy nebyli. Na miste, ke kteremu jsme se nikdy nepriblizili na vzdalenost, kterou tramp s basou piv ujde za den, natoz abychom tam meli nejakou byvalou adresu.

Nasedam po hodine spanku do auta a vyrazim pro tricka. Pak se na nekolik pokusu nahanim po neznamem meste s kuryrem, ktery se mezi tim snazi delat svou praci. Pak prozmenu musim po tom vsem do prace ja. Bajecna zkusenost. Nakonec nam dali docela akceptovatelnou slevu, takze jsme u nich tiskli dal, jenom jsme si davali pozor, abychom meli par dni rezervu pro pripad, ze to na prvni pokus poslou kamsi do rekta. Clovek by cekal, ze obchodak, ktery svou neschopnosti pravidelne generuje slevu pro udrzeni zakaznika, bude docela rychle nahrazen. Po par letech jsme uz rovnou do objednavky psali, kolik budeme chtit za zaslani na jinou adresu, nez je uvedena, za nezabaleni tricek (ktere bylo zaplaceno) a za dalsi “drobne” odchylky od objednavky.

Pak si clovek nema pripadat jako magor.

Posted by zelenohlav in Ze zivota, 0 comments